Rozhovor Haló novin s Petrem Pickem z Občanské iniciativy Ne základnám

Odhaduji kolem tisíce základen USA či NATO

Ve dnech 16. až 18. listopadu jste se zúčastnil v irském Dublinu První mezinárodní konference proti americkým vojenským základnám a vojenským základnám NATO. Byl jste již někdy na podobné mezinárodní akci?

Na konferenci podobného formátu a velikosti jsem dosud nebyl, nicméně coby účastník přípravného týmu jsem se podílel na mezinárodní konferenci v Brdech v obci Březnice konané dne 20. 10. 2007 při příležitosti organizovaného odporu českých občanů proti stavbě americké vojenské základny.

Jaké jsou vaše bezprostřední dojmy z místa konání?

Lidé, se kterými jsem na konferenci v Dublinu mluvil, mne překvapili a potěšili svým jasným odhodláním být aktivní, dříve než »budou radioaktivní«, řečeno slovy klasika. Také mne velmi potěšilo setkání s lidmi a skupinami, kteří se účastnili před lety oné březnické konference. Nejsilnější pro mne ale bylo zjištění, že jediným místem na celém světě, kde se podařilo odvrátit umístění americké vojenské základny, je právě Česká republika.

Popište nám, jak velká to byla akce, kolik přijelo účastníků, států, organizací, co bylo na programu?

Konference v Dublinu byla třídenní, zúčastnili se jí lidé ze šesti kontinentů, z více než 32 zemí, celkem se sešlo asi 300 účastníků, převážná část jich byla na konferenci vyslána jako zástupci svých organizací.

Pátek, první konferenční den, byl ve znamení happeningu před hlavní poštou města Dublinu k připomenutí velikonočního povstání a významného bodu boje irského lidu za nezávislost - což je společné téma všech zemí, na jejichž území jsou umístěny základny USA nebo NATO, které ovlivňují a jistí politické směřování daných zemí.

V další části konference pak organizátoři přivítali přítomné a svoji řeč přednesli poslanci irského parlamentu Aengus Ó Snodaigh, Clare Daly, mezi dalšími řečníky byli i Socorro Gomes, prezident Světového mírového koncilu, Mairead Maguireová, laureátka Nobelovy ceny míru, nebo Alfred L. Marder, prezident amerického mírového koncilu.

V sobotním dopoledni přednesli své příspěvky na téma militarismu, jaderných zbraní a vojenských základen celkem čtyři řečníci, například Dave Webb, předseda kampaně za jaderné odzbrojení. Dalším významným okruhem bylo téma dopadu vojenských základen na zdraví a životní prostředí. Hodně silné je například téma látek PFOS a PFOA ve spodních vodách v okolí základen a jejich souvislost s neplodností v okolí základen.

Druhé poloviny soboty a neděle byly věnovány jednotlivým kontinentům, kde byly popisovány situace v konkrétních státech, přístupy tamních vlád, konflikty mezi hostitelskými vládami a občany, kteří nesou důsledky »vedlejších škod pobytu spřátelených jednotek«, rovněž byl zmiňován i politický a historický rámec událostí.

Závěr nedělního dne pak byl věnován konkrétním plánům v zemích, navazování kontaktů a vytváření akčního plánu pro příští rok.

Proč má tato konference pořadové číslo »první«, když víme, že bylo již bezpočet mezinárodních mírových konferencí?

Pokud je mi známo, jedná se o první mírovou konferenci zabývající se konkrétně základnami USA/NATO coby hlavními narušiteli míru ve světě. Číslovka první znamená, že je třeba koordinovat úsilí v odstranění vojenské přítomnosti USA a NATO z oblastí mimo vlastní území a že je třeba se i nadále setkávat a organizovat se.

Kolik bylo celkově řečníků a co bylo jednotící linií jejich projevů?

Na konferenci promluvilo celkem 47 řečníků, dílem hovořili o aktivitách svých organizací, dílem o rámcových tématech panelů. Jednotící linií bylo rozhodně téma důsledků přítomnosti základen USA/NATO na bližší i vzdálené okolí.

Řečníci pocházeli z 32 zemí, jmenovitě například z USA, Izraele, Argentiny, Řecka, Německa, Kuby, Japonska, Filipín, Keni, Jihoafrické republiky a dalších zemí.

Měl jste možnost vystoupit i vy nebo diskutovat v nějakém panelu?

Bohužel se nezdařilo zařadit mé vystoupení do programu konference, nicméně řečník Českého mírového hnutí pronesl příspěvek shrnující situaci v České republice a hlavní události posledních deseti let z pohledu americké vojenské základny.

Pak jste ale jistě diskutoval s delegáty neformálně, o čem hlavně?

S účastníky jsem diskutoval hlavně během regionálního plánování akcí a měl jsem vždy zájem vytvořit komunikační linie mezi organizacemi s cílem vzájemné podpory.

Kolik je vlastně amerických vojenských základen po světě?

Odhad je zhruba 1000 základen - odhad proto, že řada základen je tajných a jsou o nich jen nepřímé zmínky, Tvoří 95 procent všech cizích vojenských základen na světě. To číslo je dost k zamyšlení…

Kdo kromě vás se ještě konference v Dublinu zúčastnil?

Českými účastníky byli členové Českého mírového hnutí vedení předsedou Milanem Krajčou. Dorazilo nás do Dublinu celkem pět Čechů - dále Vladimír Sedláček, Petr Vlček a europoslanec Jaromír Kohlíček. Myslím, že spolupráce mezi námi byla na velmi dobré úrovni.

Byly nějaké rozpory mezi delegáty, něco, na čem jste se neshodli a co se neobjevilo v závěrečném komuniké?

Pokud mohu soudit, vládla jednota a shoda s tématy i obsahem, neboť jednotícím tématem byly základny USA/NATO. Cílem konference nebylo vyhledávat rozpory, ale společnou bázi. Největší shoda byla kromě závěrečného komuniké také na tom, že konference, bohužel, trvala příliš krátce.

Jaký byl mediální zájem o konferenci v Irsku samotném? Informovali místní novináři o události v televizi, rozhlase, tisku? A zahraniční novináři? V České republice podaly informaci jen Haló noviny.

Mediální ohlas jsem v zahraničních médiích prakticky nezaznamenal. Zřejmě světová média neuznala za vhodné o tomto tématu informovat své občany… Je to výzva do dalšího roku, aby dílo, které bude během roku provedeno, stálo za světovou pozornost.

Výstupem konference bylo komuniké (otiskli jsme 28. listopadu), v jehož obsahu čteme například, že se rozeběhne globální kampaň na organizování a mobilizování veřejnosti celého světa proti vojenským základnám USA a NATO. Jak si ji máme představit?

Opakujeme to často. Občan kteréhokoliv státu nemá šanci rozpoutat – a ani nerozpoutal - mezinárodní konflikt, válku. Voliči i nevoliči nemají zájem o rozšiřování cizích vojenských základen na územích suverénních států. Jsou to politické elity, nadnárodní uskupení, které stojí za vyvoláváním strachu, konfliktů, s cílem uplatňování svých zájmů.

Jak se do této kampaně zapojí OI Ne základnám?

Naše iniciativa chce prohlášení přijaté v Dublinu na První mezinárodní konferenci proti vojenským základnám US/NATO realizovat na konkrétních krocích: Oslovovat politické strany, aby veřejně deklarovaly, že bez mandátu od voličů, občanů, neomezí suverenitu našeho státu, jeho celistvost. S přihlédnutím k porušování mezinárodního práva, agresi, některých členů NATO proti suverénním státům bude vyzývat politické strany k odstoupení od severoatlantické smlouvy. Dále informovat občany o zločinech NATO, protože média, která si musí občané platit, o tom informovat nebudou.

Jednou z akcí bude demonstrace proti přistoupení České republiky k severoatlantické smlouvě s připomenutím, jak byli občané obelháni podle hesel »Již nikdy nebudeme v žádném vojenském paktu« nebo »O nás bez nás«.

Jsou některé významné státy světa, které na konferenci neměly své zástupce?

Pokud odhlédneme od zemí, které veřejně nehostí žádné základny USA či NATO (Rusko, Čína, Indie a Francie), měly na konferenci své zástupce všechny země, které naopak »hostí« americké vojenské základny. Evidentně místní obyvatelé vnímají určitý vliv základen na chod jejich země a nemají pocit, že více základen USA/NATO znamená více bezpečí ve světě.

Hostitelské role se ujala Irská aliance za mír a neutralitu. Jak se jí pořadatelství vydařilo? A jakou má tato organizace pozici ve své zemi, uvědomíme-li si, že OI Ne základnám, České mírové hnutí i České mírové fórum v ČR nejsou masové organizace?

Irská aliance za mír a neutralitu (PANA) se podle mého názoru zhostila organizování akce skvěle, nezaznamenal jsem žádné problémy v rámci průběhu akce. Nepozoroval jsem v ulicích Dublinu ani vysoké sympatie, ani vysoké antipatie k happeningu. Z toho usuzuji, že organizace nebude asi masová, nicméně politická podpora poslanci irského parlamentu ukazuje schopnost argumentačně oslovit širší vrstvy obyvatelstva. Taktéž každoměsíční pochody na americkou vojenskou základnu u města Shannon ukazují, že podpora veřejnosti nebude malá.

Irská aliance za mír a neutralitu sdružuje politické strany i odbory, jsou v ní zastoupeny i náboženské skupiny.

Do Dublinu jste jel jako reprezentant OI Ne základnám se stanoviskem (publikovali jsme v Haló novinách 20. listopadu), které jste chtěl distribuovat mezi delegáty. Podařilo se to? S jakým ohlasem?

Během konference jsem se setkal se všemi řečníky i delegáty jiných organizací a předal jim zmíněné stanovisko. Přijali je s mírným nadšením - text by zasloužil více času k analýze - a s rozhodným stanoviskem vytvořit kontaktní vazby. Vzhledem k situacím v jednotlivých zemích budou na podobné vlně podnikat podobné kroky směřující k odstranění vojenské přítomnosti základen USA/NATO na jejich území. Což byl jeden z cílů mé účasti.

Jste mladý člověk. Máte možnost diskutovat se svými vrstevníky o problematice vojenských základen USA a NATO? Jaké jsou jejich názory?  Jaký vztah mají k Severoatlantickému paktu?

Možnost diskuse zatím mám, i když vzhledem k turbulenci politických témat a událostí ne vždy je možné jít do hloubky a dobrat se nějakého konkrétního závěru. Pokud už se lidé v mém okolí zajímají o politiku - která, ač se nás dotýká a tvaruje naše životy, nebývá sledována s tou úrovní důležitosti, kterou by si zasloužila - jsou ve většině na straně mainstreamu. Představy typu »americká základna by nás ochránila před vpádem Rusáků« jsou sice poněkud mimo geopolitické, historické i mezinárodní reálie, jsou však vypáleny do přehlcených mozků lidí, kteří o tom nestíhají přemýšlet. Pokud už si najdou čas o tom diskutovat, většinou zjistí, že implantované informace nedávají smysl (například útok Ruské federace na ČR? Důvod/cíl? Česká armáda v počtu 7000 lidí ve zbrani má být připravena kdekoliv se postavit Rusku?).

Přesto, že je možné dnes získat řadu informací i z oficiálních zdrojů, ne vždy česky píšících, dělá řadě lidí obtíže číst například přístupovou smlouvu k NATO a hledat myšlenková spojení této smlouvy se silničním průjezdem amerických vojenských sil apod. V důsledku toho jsou tito lidé drženi v představách, které šíří český mainstream o zárukách daných naším novým »velkým bratrem« opět na věčné časy.

Žel, obtížně se jim vysvětluje, že jsou odpovědni oni sami za sebe a za všechny a že už nelze říkat »to jsme nevěděli, o tom se nepíše, to nám nikdo nevysvětlil«. Nejkrásnější je, že většinou jsou dnes lidé ideologicky připraveni na minulý konflikt, kterým je podle nich srpen 1968, a nepřemýšlejí o tom, že svět se dost podstatně změnil, a ne všechny figurky dříve prezentované jako bílé z definice jsou jimi dodnes.

Monika HOŘENÍ

ZDROJ ZDE:

______________________________________________________

SPOLEČNÉ PROHLÁŠENÍ VLASTENECKÝCH ORGANIZACÍ V ČESKÉ REPUBLICE

My, nástupnické organizace vzešlé z původního lůna Českého svazu protifašistických bojovníků, jehož posláním byl od samého konce druhé světové války boj proti veškerým novodobým projevům nacismu, nemůžeme a nesmíme mlčet k nejnovějšímu dění na Ukrajině.

Ve čtvrtek 6. prosince 2018 totiž ukrajinský parlament, Vrchní rada, uzákonil právní rovnost bývalých bojovníků kolaborantské Ukrajinské povstalecké armády s veterány Velké vlastenecké války. Důležitost zákona při projednávání obhajoval přímo syn velitele UPA z let 1943 až 1950 Romana Šucheviče. Toho velitele, za jehož éry docházelo k největším zvěrstvům těchto bojůvek, které na západní Ukrajině vraždily vojáky Rudě armády i polské civilisty, smrt rozsévaly také na území Československa v létě 1947. Na svědomí měly tehdy životy našich vojáků a příslušníků Sboru národní bezpečnosti.

Nejen veteráni Velké vlastenecké války na samotné Ukrajině, ale také čeští pamětníci protifašistického odboje i následného boje proti banderovským hordám považují tento zákon současného ukrajinského režimu za plivnutí do tváře. Vládci v Kyjevě tímto zcela odkryli svou pravou tvář podporovatelů neonacistických tendencí, majících skvělé podhoubí tam, kde existuje zaslepená militantní rusofobie, tedy na Ukrajině a v Pobaltí.

Tyto tendence považujeme za nesmírně alarmující a závažné pro další mírový vývoj na evropském kontinentě. Provokace tohoto typu nelze přehlížet. Jde o další pokus o falšování relativně nedávné historie v zájmu boje jednoho politického dobrodruha a party oligarchů o mocenské přežití v čele těžce zkoušené Ukrajiny.

Důrazně se také ohrazujeme proti perzekucím, kterým jsou ze strany ukrajinské tajné služby SBU vystaveny tamější veteránské organizace. Ty se už po určitou dobu fakticky nacházejí v režimu stanného práva. Jako údajní agenti Kremlu jsou SBU vyšetřováni a předvoláváni k výslechům. Chovat se takto k hrdinům, kteří pomohli osvobodit svou vlast od hitlerovských okupantů, je hanebné.

Prohlašujeme tímto společně, že naše organizace se nadále hlásí k pokrokovým tradicím protifašistického odboje v době druhé světové války a potírání veškerých projevů neonacismu, kterých v současné Evropě přibývá. Budeme nadále aktivně působit především na mladou generaci, aby pochopila historii našeho národa a ctila ty, kteří za jeho svobodu položili své životy.

________________________________________________________________________

Podpora ČMF kanadským Mohawkům

Kanadsti Mohawkove a jejich indiansti spojenci pripravuji velkou demonstraci 4. prosince 2018 proti planum vlady. Jejich postoje ke svetove politice se naprosto kryji s postoji ČMF, proto jim bylo zasláno poselství solidarity.

To

The Association of Haudenosaunee / Iroquois and Allied Indians

Turtle Island

From

Czech Peace Forum

Prague

The Czech Republic

Dear Friends of Turtle Island,

the Czech Peace Forum support by all the spiritual and political power your right of speaking and carrying for ourselves. We stand by you at these days and beyond it. Your action at December 4th, 2018 at Parliament Hill, is a affair of our heart as well.

This framework we are living in goes through degrade all people, all nations over the world.

We, the Czech Peace Forum, feel a deep solidarity with your request for self/determination. Let you know and feel it today and for ever!

Vladimira Vitova / chairwoman CPF

Petr Schnur / vice chairman  CFP

 _________________________________________________

Výzva Iniciativy Ne základnám k zachování míru a podpoře První mezinárodní konference proti vojenským základnám US/NATO Dublin 16. -18. listopadu 2018

Nečekejme, že za nás občany, lidi této planety, bude zachován a bráněn  MÍR těmi, kteří údajně bojují proti terorismu. 

Co změnilo svět, období odzbrojování, ukončování válek a postupné vítězství MÍRU: 

- údajný teroristický útok 11. září 2001 

- válka proti Afghanistánu 7. října 2001, jako odpověď na 11.září 2011

- válka proti Iráku 20. března 2003, jako odpověď na údajný teroristický útok 11. září 2001 a údajná existence iráckých zbraní hromadného ničení. 

Uvedené teroristické činy nebyly prokázány těm státům, které z toho jsou obviněny.  

Ten, kdo si zapálil vlastní dům, ze žhářství obvinil jiné, vyhlásil jim s pomocí dalších válku, aniž by respektoval rozhodnutí  Rady bezpečnosti OSN.

Je bojem proti terorismu spolupráce s teroristy? Je taková spolupráce krokem k udržení MÍRU, nebo posunutím k další válce? 

Jsou současné války vedeny v rozporu s mezinárodním právem a svrchovanými právy platnými pro všechny národy?

Je krokem k udržení MÍRU rozšiřování NATO, jehož členové jsou účastníky válek vedených proti terorismu k hranicím jiného státu v Evropě? 

Kladou si politici a zákonodárci otázku, jak je možné, že teroristům nedochází munice, kde ji berou?  V případě války vedené proti Afghanistánu 

munice nedošla ani po sedmnáci letech.  Zásobují teroristé teroristy municí? 

Kdo tedy hrozí terorismem, když jsou základny NATO v Evropě,  (když se členové NATO  účastní ,,neteroristických" akcí,) rozšiřovány do států Estonsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Slovinsko, Chorvatsko, Čená Hora, Řecko. Proti kterému státu a jeho teroristickému útoku se mají bránit.

Je třeba skoncovat s loajálním podílem České republiky a účasti na akcích, které nemají oporu v mezinárodním právu, nejsou zaměřené proti teroristům, nebrání naše občany a Českou republiku.  Vyzýváme politickou reprezentaci, zákonodárce :

- k ukončení účasti na všech akcích a misích, které nemají oporu v mezinárodním právu, nejsou pod rozhodnutím - usnesením Rady bezpečnosti OSN, 

- ukončení účasti vojáků Armády České republiky na misi v Afghanistánu revokací usnesení Poslanecké sněmovny České republiky č. 185 ze dne 1.června 2018 (sněmovní tisk 150) 

- ukončení působení velení US army v rozhodování a využívání prostředků Armády České republiky

- ukončení logistiky, přepravy, skladování zbraní a munice, která není určena pro potřebu Armády České republiky

- nepovolení přeletů cizích vojenských letadel za účelem vedení útoků, přepravy vojenských sil a materiálů, které nemají oporu v mezinárodním právu a Radě bezpečnosti OSN

Aby měl MÍR budoucnost, je nezbytné vyzvat další mírové iniciativy států Evropy, tj. Estonska, Litvy, Lotyšska, Polska, Slovenska, Maďarska, Bulharska, Rumunska, Slovinska, Chorvatska, Čené Hory, aby přijaly stejné požadavky a úplatnily je u politiků, zákonodárců své země a zároveň požádat o podporu První mezinárodní konference proti vojenským základnám US/NATO, která se koná 16.-18. listopadu v Dublinu. Iniciovat evropskou petici s požadavkem na zrušení základen US/NATO v Evropě.

Obracíme se na naše občany s prosbou o podporu naší výzy. Podporu našeho delegáta, který bude tuto naší výzvu v Dublinu prezentovat. A pokud to bude možné, přispět k realizaci záměru na účet 2720320001, banka 5500. 

za Iniciativu Ne základnám ČR, z.s.

Eva Novotná, mluvčí

______________________________________________________________

______________

PROHLÁŠENÍ VLASTENECKÉHO FÓRA, Praha 12.11.2018

Vlastenecké spolky, sdružené ve Vlasteneckém fóru důrazně odmítají napadání Českého svazu bojovníků za svobodu. Český svaz bojovníků za svobodu je politicky nezávislý nestranický spolek vlastenců, kteří prokázali svou oddanost Československé republice a odvahu za ni bojovat proti německým nacistickým okupantům za 2. světové války (vrahům 360.000 československých občanů) a pozůstalých po těchto bojovnících včetně příznivců. Tento občanský spolek má proto právem úctu a vážnost občanů České republiky, kteří mají kladný vztah k našemu státu.

Český svaz bojovníků za svobodu se stává terčem hrubých útoků těch sil, které usilují o přepisování českých dějin podle cizích, českému státu nepřátelských zájmů a které jsou dokonce podporovány některými ústavními a obecními představiteli České republiky. Tyto útoky jsou flagrantním porušením Listiny základních práv a svobod, která je součástí Ústavy České republiky.

Spolky Vlasteneckého fóra zúčastněné na jednání, odsuzují hanebnou kampaň proti Českému svazu bojovníků za svobodu, která směřuje proti zájmům České republiky.

Za Vlastenecké fórum:

Společnost Ludvíka Svobody, z.s.; Slovanský výbor, z.s., Kruh občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, z.s.; České mírové fórum, z.s.; Klub českého pohraničí, z.s.; Sdružení čs. zahraničních letců – Východ, z.s.; Svaz vojenských veteránů ČR, z.s.; Vlastenecké sdružení antifašistů, z.s.; Český svaz bojovníků za svobodu.z.s.

______________________________________________________________________________

PŘIPOJTE SE KE GLOBÁLNÍ KAMPANI PROTI VOJENSKÝM ZÁKLADNÁM USA/NATO!

Vážení přátelé míru po celém světě!


Jsme hluboce znepokojeni a vyděšení hrozbou války, která proniká současnou globální atmosférou.

Všechny krize, které nejsou kontrolovány lidovou opozicí, vedou k nepředstavitelné katastrofě a válce. O tom svědčí stále agresivnější a rozšiřující se akce sil USA a NATO. Tyto akce jsou v rozporu s mezinárodním právem a svrchovanými právy všech národů, zuřivými válkami na Středním východě, rozsáhlou militarizací afrického kontinentu prostřednictvím velení AFRICOM, rozrůstající se zbrojní závodění ničící národní pokladny, agresivní jazyk nahrazující diplomatické vyjednávání, hospodářské krize ničící zemi za zemí, destrukce globálního prostředí prostřednictvím válek a bezohledného vykořisťování a dopadu na veřejné zdraví.

Není v silách jednotlivce zastavit toto šílenství u našich národních hranic. Globální mírové síly se musí spojit, mobilizovat miliony v jednotlivých zemích a po celém světě za mír. Nemůžeme a neměli bychom dovolit, aby nás rozdělovaly případné rozdíly v jiných otázkách.

PRO MÍR MUSÍME SPOLUPRACOVAT!

Na základě našeho společného souznění jsme zahájili globální kampaň proti vojenským základnám USA a NATO a vyzýváme vás a vaši organizaci, reprezentující hlas vašeho lidu za mír a národní svrchovanost, abyste se k této nové globální kampani připojili podpisem našeho prohlášení o globální jednotě. Věříme, že přijmete toto pozvání a připojíte se k našemu celosvětovému úsilí zabránit všem formám válek a agrese vůči suverénním zemím.

Chcete-li se zapojit do globální kampaně proti vojenským základnám USA / NATO, podepište prosím naše prohlášení o globální jednotě.

Jako první krok k zahájení naší globální kampaně uspořádáme ve dnech 16.-18. listopadu 2018 první mezinárodní konferenci proti vojenským základnám USA / NATO v irském Dublinu, místem Aliance pro mír a neutralitu (PANA). Upřímně věříme, že nám pomůžete při mobilizaci maximální účasti pro tuto mezinárodní konferenci.

Aktualizované informace o konferenci nebo možnosti finančního příspěvku naleznete na našich webových stránkách: NoUSNATOBases.org.

Můžete nás také kontaktovat na adrese: contact@NoUSNATOBases.org.

České mírové fórum deklaruje svou plnou podporu úsilí dublinské konference proti vojenským základnám USA a NATO, které se bude konat ve dnech 16. - 18. listopadu 2018. USA a NATO nemají žádnou legitimitu k řešení světových konfliktů a chybí jim morální zdůvodnění. USA a NATO sledují jen své vlastní sobecké cíle, což ve skutečnosti představuje okamžité a trvalé nebezpečí pro světový mír. České mírové fórum proto požaduje, aby se NATO a USA přestaly zasahovat do záležitostí cizích zemí.

The Czech Peace Forum declares its full suppost to the efforts of the Dublin Conference against the military bases of US and NATO, which will be held on November 16-18, 2018. The USA and NATO do not possess any legitimacy to resolve world conflicts and they lack any moral justification for it. The USA and NATO follow their own selfish ends, whereby they actually constitute an immediate and permanent danger for the world peace. Therefore the Czech Peace Forum demands that the NATO resolves itself and that the USA stop intruding into the affairs of foreign countries.

___________________________________________________________

Připojte se k prohlášení o globální jednotě v míru!

ZAVŘETE VŠECHNY ZÁKLADNY USA/NATO 

My, níže podepsaní mírové organizace a jednotlivci z celého světa, schvalujeme následující prohlášení o jednotě a zavazujeme se spolupracovat na rozsáhlé mezinárodní kampani organizovat mezinárodní konferenci proti všem vojenským základnám USA / NATO s cílem zvyšovat povědomí veřejnosti a organizovat nenásilný masový odpor na celém světě proti všem vojenským základnám USA, NATO a EU a jejich vojenským misím po celém světě.

Zatímco můžeme mít rozdíly v dalších otázkách, všichni se shodneme na tom, že vojenské základny USA / NATO jsou hlavními nástroji imperiální globální nadvlády a primárních příčin ničivých dopadů na životní prostředí a zdraví v důsledku agrese a okupace a že uzavření amerických/vojenských základen NATO je jedním z prvních nezbytných kroků směrem k spravedlivému, mírovému a udržitelnému světu. Naše přesvědčení o naléhavosti tohoto nezbytného kroku je založeno na následujících skutečnostech:

Zatímco jsme proti všem zahraničním vojenským základnám, sdělujeme, že Spojené státy udržují nejvyšší počet vojenských základen mimo své území, odhadované na téměř 100% (95% všech zahraničních vojenských základen na světě). V současné době existují americké vojenské základny v každé zemi Perského zálivu s výjimkou Íránu.

Kromě toho pouze Spojené státy mají 19 námořních letadlových lodí (a dalších 15 plánovaných), z nichž každá je součástí skupiny Carrier Strike Group složené zhruba z 7500 zaměstnanců a je přepravuje na letadlových lodích 65 až 70 letadel - z nichž každá může být považována za plovoucí vojenskou základnu.

Tyto základny jsou centry agresivních vojenských akcí, vyhrožování politické a ekonomické expanze, sabotáže a špionáže a zločiny proti místnímu obyvatelstvu. Kromě toho jsou tyto vojenské základny největšími uživateli fosilních paliv na světě a výrazně přispívají k degradaci životního prostředí.

Roční náklady těchto základen pouze pro daňové poplatníky v USA činí přibližně 156 miliard dolarů. Náklady na tyto vojenské základny blokují prostředky, které lze využít k financování lidských potřeb a umožňovat našim zemím poskytovat potřebné služby lidem.

NATO, jako ozbrojené křídlo Spojených států a Evropské unie se dále rozšiřuje na východ, aby zajistilo kontrolu nad energetickými zdroji a plynovody, sféry vlivu a trhy v zájmu velkého kapitálu a nadnárodních korporací. Zvláště Evropská unie postupuje samostatně, nebo s NATO, k její další militarizaci prostřednictvím Stálé strukturální spolupráce (PESCO) a její silné armády EU.

Všechny vlády členských států NATO nesou přímou individuální odpovědnost za agresivní politiky NATO a zvýšení svých vojenských rozpočtů na 2% HDP, zatímco jejich lidé trpí těžkými úspornými opatřeními a ekonomickou krizí způsobenou jejich militaristickou politikou.

To všechno přimělo svět k stále se zvyšující se militarizaci a k stále se prohlubujícímu antagonismu mezi Spojenými státy a jeho spojenci NATO na jedné straně, a zbytkem světa na straně druhé. Na celém světě, téměř 100% jsou vojenské základny USA / NATO znakem schopnosti Spojených států zasahovat do života suverénních států a národů.

Mnoho individuálních národních hnutí - např. V Okinawě, v Itálii, Korejském ostrově Jeju, Diego Garcia, na Kypru, Řecku, Srbsku, Španělsku, Ghaně, České republice a Německu - požaduje uzavření amerických / NATO základen na jejich území. Základnu, kterou USA více jak po dobu jednoho století nelegálně zajal, je Guantánamo Bay, jehož existence představuje porušení mezinárodního práva a práva kubánského národa na svrchovanost. Od roku 1959 vláda a lidé Kuby požadují, aby vláda Spojených států navrátila území Guatánamo na Kubu.

Státy NATO v jiných zemích NESLOUŽÍ k obraně národní nebo globální bezpečnosti. Jsou to vojenské projevy imperialistického proniknutí do života suverénních zemí za jejich dominantní finanční, politické a vojenské zájmy vládnoucí elity. Ať už jsou nebo nejsou pozváni v zájmu těch, které souhlasily s tím, že jsou dalšími partnery (NATO), žádná země, žádné národy ani žádná vláda nemohou tvrdit, že mohou rozhodovat zcela v zájmu svých lidí, přičemž zahraniční jednotky na jejich půdě zastupují zájmy k jiným národům.

Vyjadřujeme naši solidaritu se spravedlivými postoji národů v boji proti zahraniční vojenské agresi, okupaci a zasahování do jejich vnitřních záležitostí s ničivým e na životní prostředí a zdraví a ve světě skutečného míru a sociální a environmentální spravedlnosti.

Musíme se všichni spojit, abychom se aktivně postavili proti všem vojenským základnám USA / NATO na cizí půdě a požadovali jejich okamžité uzavření. Zveme všechny síly míru, sociální a environmentální.

Formulář pro potvrzení

16. června 2018

Podporujeme naše prohlášení o globální jednotě

Přečtěte si petici

Organizace

Jméno *

Příjmení *

E-mailem *

ulice

Město

Stát / provincie

poštovní směrovací číslo

Země

Podpisuji jménem mé organizace

contact@NoUSNATOBases.org.

_______________________________________

Prezident Bašár al-Asad se zúčastnil mezinárodní mírové konference v Sýrii, kterou pořádala Světová rada míru

V syrském Damašku se konala „Konference mezinárodní solidarity světa se Sýrií“. Organizátorem byla Světová rada míru. Akce se uskutečnila ve dnech 27. – 28. října 2018. Konferenci navštívil syrský prezident Bašár al - Asad, předseda syrského parlamentu a ministr zahraničních věcí. Zajímavostí je, že prezident Asad každého účastníka konference osobně přivítal a při loučení každému účastníkovi osobně poděkoval. Zde je projev, který zazněl na jednání Výkonného výboru Světové rady míru z úst předsedy Asociace Vojáci proti válce pana Jiřího Bureše, plk.v.v.

_________________________

Vážení soudruzi, přátelé!

Dnešní schůze VV WPC probíhá na území těžce zkoušeného státu jakým je Sýrie. Je tedy pochopitelné, že tato otázka bude mezi prioritami jednání. Chci se v několika poznámkách věnovat příčinám, které k tomuto stavu vedly a nebezpečí recidivy, pokud neuděláme důrazná opatření k jejímu zabránění

Současný vývoj světa se vyznačuje rychlostí, mnohotvárností a složitostí, což přináší stále nové jevy ve vztazích mezi hlavními mocenskými státy a tím také do vývoje bezpečností situace. Jsou potvrzovány dřívější a nastolovány nové hrozby a rizika místního, regionálního a globálního charakteru. To vše je důsledkem mocenského boje, ale také sílícího, zatím nekoordinovaného, živelného odporu proti nahromaděným problémům lidstva, včetně problémů sociálně společenského charakteru. Pro budoucí vývoj je třeba brát v úvahu, zda bude pokračovat vývoj celkově rovnoměrný, s pásmy jisté ekonomické prosperity a stability. Nebo naopak bídy, politické a ekonomické nestability s bezpečnostními riziky a ohroženími.

Tyto změny podstatně ovlivňují současný přístup k otázce použití síly (války) ve vztazích mezi státy. V rozporu s mezinárodním právem se použití ozbrojené síly – i když kryté různými eufemistickými názvy – stává reálným faktorem současných mezinárodních vztahů. Pokračuje úsilí globálních mocností a nadnárodních korporací ve spojení s vojensko-průmyslovými komplexy jednotlivých zemí řešit závažné civilizační problémy militární cestou. Za použití ozbrojeného násilí přímo, nebo hrozbou použití násilí na zemi, ve vzduchu, na moři i v kosmu.

Bipolární konfrontace zatlačovala do pozadí rozpory mezi vyspělými kapitalistickými státy. Její překonání otevírá prostor pro jejich obnovení a vyostřování. Situaci komplikuje i vznik a posilování nových mocenských center, vyhrocující se geopolitické soupeření a problémy přístupu ke zdrojům strategických surovin včetně vody.

Stále otevřeněji se prosazuje nový přístup k použití ozbrojené síly v menším rozsahu (místní, regionální konflikty). Jedná se o ozbrojené konflikty (války) bez ohledu na to, zda jsou označovány jako „boj proti terorismu“, „humanitární mise (bombardování)“, „mise na ochranu protestujícího civilního obyvatelstva“, „ochrana či prosazování lidských práv a demokracie“, „zajištění bezletových zón“ apod. Na věcné podstatě všech těchto forem použití síly nic nemění ani tzv. „mandát“ RB, protiprávně prosazený s využitím překroucené interpretace Charty OSN. Přibližná vyváženost síly globálních mocností zatím vylučuje konflikt mezi nimi. Pravidelná modifikace bezpečnostních strategií NATO od roku 1999 do současnosti však umožňuje Alianci svévolně si přivlastňovat právo na zásah mimo euroatlantický prostor, zejména pod falešnou záminkou v boji proti tzv. světovému terorismu.

Zadlužení a postupná ztráta monopolního postavení zvyšuje tlak této velmoci k řešení vnitřních problémů cestou zahraniční a mezinárodně politické angažovanosti. Vývoj v uplynulém desetiletí ukázal, že ani s využitím všech prostředků politiky, ekonomiky a vojenské kapacity, nemohou USA jednostranně rozhodovat a prosazovat své požadavky (situace v Iráku, Afghánistánu, nejnověji v Sýrii, Ukrajině a zejména situace kolem Iránu, Pákistánu, KLDR a řada dalších nepříliš úspěšných aktivit USA v různých regionech).

I podle soudu jednoho z největších nepřátel Sovětského, ale i dnešního Ruska – Zbigniewa Brzezinského, bezpečnostního poradce prezidentů USA – Spojené státy přestaly být hegemonem světového vývoje. I Zbigniew Brzezinski před svou smrtí (květen 2017) prohlásil, že Spojené státy po ztrátě své hegemonie by měly zůstat regionální velmocí a na dalším vývoji světa se podílet společně s dalšími regionálními mocnostmi, především s Ruskem a Čínou. Na podporu svých úvah a doporučení Brezinski uvádí:

„… nejbližších dvacet let může být poslední fází tradičnějších a známých politických seskupení, na která jsme si zvykli, proto je nyní nutno tuto novou situaci reflektovat v naší reakci. Během zbytku tohoto století se lidstvo bude muset více zabývat otázkou přežití jako takového v důsledku souběhu uvedených problémů s problémy životního prostředí. Tyto problémy lze zodpovědně řešit jen v prostředí rostoucího mezinárodního přizpůsobení. A toto přizpůsobení by mělo být založeno na strategické vizi, jež uznává naléhavou podporu nového geopolitického rámce“.

Současná situace ale nenasvědčuje tomu, že by se Spojené státy chtěly vzdát svého dosavadního postavení. Spíše naopak. Dokladem toho je přijetí dvou podstatných dokumentů. Je zpracována a přijata Strategie národní bezpečnosti USA a z ní vycházející Strategie národní obrany (Strategie MO USA). Oba dokumenty reflektují skutečnost ztráty prvenství Spojených států na světové scéně, ale nehodlají se s tím smířit, chtějí, aby se Spojené státy staly opět hegemonem světového dění a určujícím článkem světového vývoje. Oba dokumenty dávají návod jak tohoto cíle dosáhnout. A právě v tomto boji o prvenství je obrovské nebezpečí, protože bude veden za použití všech prostředků… o čemž výmluvně svědčí i jeden ze čtyř pilířů SNB (NSS): Zachovávat mír prostřednictvím síly (?)

V případě představitelů USA se převážně jedná o výroky typu: „Jedině Spojené státy mohou a musí být vedoucí silou ve světě“, „Ozbrojené síly USA musí šířit a prosazovat náš způsob života a hodnoty Spojených států“, „Naši spojenci musí trvale hájit a prosazovat zájmy Spojených států“ apod.

Opatření stanovená v jednotlivých kapitolách obou dokumentů jsou pečlivě rozpracována, přičemž na summitu NATO počátkem června t. r. v Bruselu byla zahájena příprava na VELKOU VÁLKU. Tato má obnovit hegemonii Spojených států. Téměř 2/3 evropských států je již okupováno vojsky USA. Téměř v polovině z nich jsou funkční základny řízení a zabezpečení válečných operací Aliance. Je prováděn systematický výcvik pilotů jednotlivých států Aliance včetně pilotů národní gardy některých států USA. NÁCVIK bombardování je řízen z řídícího centra v ČR. Jsou připraveny k přijetí zákony odstraňující „byrokratické překážky“ pro volný pohyb vojenských konvojů po státech Evropy. Tedy v podstatě možno říci volný pohyb nekontrolovaných skupin ozbrojených turistů, doprovázených těžkou bojovou technikou. Stávající infrastruktura je připravována na válečný stav. I nově vybudované silnice hlavního tahu na východ a Pobaltí jsou zpevňovány, rozšiřovány, mosty bourány a přestavovány k propustnosti těžké bojové techniky armády USA. Takto rekonstruované dálnice jsou připraveny rovněž jako letiště a stanoviště těžkých raketových systémů Pod různými záminkami je postupně plněn úkol rozmístění mnohonárodních sil NATO ve východní Evropě. Je vytvářena válečná psychóza, vytvořen a pěstován obraz jediného a předurčeného nepřítele – Ruské Federace. Obyvatelstvo je přesvědčováno, že se nás Rusko chystá napadnout. Náš osvoboditel od fašismu ve 2. světové válce, země, která ve válce ztratila 23 milionu lidí a měla 80 % zcela zničené infrastruktury, se chystá přepadnout Spojené státy přes Evropu. Chtělo by se říci, jak paranoidní! Jenže ono to je velmi účelové!

Spojené státy a tudíž i Evropa mají ale ještě problém na jižním křídle NATO. Tam se Čína chystá mít dobré přátelské vztahy s Indií a Iránem. A to ohrožuje zájmy Spojených států. Kromě toho je tam ještě Sýrie. Navíc se má v této oblasti realizovat čínský projekt Nová hedvábná cesta – část pevninské a část vodní trasy. To vše ohrožuje zájmy, které Spojené státy v Indii, Iránu, Sýrii a Indickém oceánu mají. Jsou to zájmy, které má NATO chránit a bránit. Zdá se, že jižní křídlo a Blízký východ dělá USA starosti. Z uvedeného vyplývá že:

NATO VE 21. STOLETÍ EXISTIUJE UŽ JEN NA OCHRANU ZÁJMŮ USA A NEMÁ PRO UDRŽOVÁNÍ MÍRU ŽÁDNÉ OPODSTATNĚNÍ.

Drazí soudruzi, přátelé – členové a hosté schůze VV SRM.

Silně mě trápí problém, na který nemohu nalézt správnou odpověď. Po tom, co jsme byli (ukončení) ve 2. světové válce v roce 1945 osvobozeni (byl jsem ještě dítě, ale pamatuji si to) naši otcové a dědové po návratu z kriminálů, koncentráků, fronty apod. si vzájemně přísahali:

„Již nikdy fašismus, již nikdy válku.“ A dávali věci a zemi do pořádku, snažili se úspěšně.

Snažili se 50 roků. Po 50 letech nám zemi předávali s kratičkou poznámkou: „Je Tvoje, je krásná, pečuj o ni.“ Nyní po 20 letech stojím a přemýšlím. Co předám svým vnukům a pravnukům? Je sice ještě celá, ale chřadne a celá se třese strachem, aby ji nesežehl plamen, jako ty ostatní v okolí. Část světa je v plamenech a další ohniska jsou připravena k zažehnutí – svět hrozí výbuchem. Již tenkrát v roce 1999, tehdy to začalo, když ničili a rozvrátili stejně krásnou zemi, jako je ta moje, jsem měl říci „DOST – NEDOVOLÍM“. Co tedy řeknu svým vnukům a pravnukům až se mě zeptají, proč jsem to připustil, proč jsem tehdy v 99. roce nahlas neřekl DOST ??

Pro příští rok jsme si jako prioritu stanovili připravit  kampaň na zahájení procesu vystoupení ČR ze struktur NATO, po 20letém členství a to na základě příslušného článku „Zakládací smlouvy NATO“

Děkuji za vaši pozornost

plukovník v.v. Jiří Bureš

předseda Asociace VOJÁCI PROTI VÁLCE z.s.

 ______________________________________________

PROHLÁŠENÍ ANS KE 100. VÝROČÍ ZALOŽENÍ ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY

Založení Československé republiky hodnotíme bez mýtů, nicméně pozitivně. Byla to historická šance pro Čechy, Slováky a podkarpatské Rusíny.

Jednou věcí byla reálná politika – kapitalizmus a s ním spojené krize, zahraniční vazby a podřízení ČR Francii a Anglii i v rámci vojenské koncepce státu (m.j. viz. Jan Tesař: Mnichovský komplex) – a druhou věcí byly ideály, na kterých nová republika měla stát. Zakladatelé našeho moderního státu zakódovali do jeho geneze důraz na humanitu, kterou T.G. Masaryk nechápal abstraktně, nýbrž prakticky jako sociální imperativ a jádro otázky národní. Naší povinností bylo tyto ideály rozvíjet, nikoliv na ně abdikovat a stát rozbít.

Po následujících etapách vývoje naší země: 1. Československé republiky, Československé socialistické republiky a Československé federativní republiky došlo po roce 1989 (konkrétně k 1. 1. 1993) k rozbití státu, včetně zavedení totálního ekonomického a bezpečnostního poddanství naší země EU a NATO. V roce 1989 nešlo o demokracii a právní stát, ale o zapojení naší země do neoliberálního ekonomického proudu, který byl a je pod plnou strategickou kontrolou USA a transatlantického uskupení. Jsme pouhým pěšákem ve strategické hře USA a to bez sebemenší politické a ekonomické autenticity.

Žijeme ve světe, který je ovládán superbohatými lidmi a korporacemi, které rozumí jen svým kšeftům a kšeftům svých vlastníků. Washington, Londýn, Paříž nebo Berlín nebudou naši suverenitu nikdy respektovat. Pro ně je naše země pouhým pěšákem v boji o prosazení vlastních zájmů na politické šachovnici Evropy a světa.

Abdikace naší země na slovanství Kollára, Šafaříka, Masaryka a dalších – ve smyslu „slovanství znamená lidskost“ – přinesla fakticky rozchod s ideály zakladatelů Československé republiky, které nyní někteří tak farizejsky oslavují.

Uvažovat opět o společné státnosti Čechů a Slováků, které bylo, je a bude v bytostném zájmu obou národů, lze pouze perspektivně a na bázi rovnocenného partnerství.

Dnes je opět aktuální klást si otázku: jak je to s našimi spojenci? V rámci spolupráce s tzv. transatlantickým společenstvím se nejedná o žádné partnerství, ale o poddanství naší země – a to se všemi ekonomickými, politickými, vojenskými a morálními důsledky Po letech dalších proher a další devastace naší země si snad náš národ konečně uvědomí, že z poddanství vede cesta pouze přes vlastní autenticitu, kterou je nutné neustále nejen bránit, ale i kriticky reflektovat. A pokud historie prokázala, kdo nám v našich nejtěžších chvílích stál po boku, jak tomu bylo kupříkladu u Srbska, je naprosto neslučitelné z hlediska odkazu těch, kteří o svobodu naší republiky usilovali, na tuto tradici plivnout, jak tomu bylo v případě bombardování Jugoslávie silami NATO v roce 1999.

Při této příležitosti považujeme za naši povinnost pozvednout hlas proti mazání historické paměti, ba proti stavění historie na hlavu. V případě vítězství nacistického Německa by český i slovenský národ zmizel z mapy Evropy. Rozhodující podíl na tom, že se tak nestalo, měl tehdejší Sovětský svaz. Rusové a Bělorusové přitom přinesli ty nejtěžší oběti. I tento fakt spolu s racionální, empirickou analýzou současné politiky USA, EU a NATO na straně jedné a Ruské federace na straně druhé musí být součástí úvah o tom, kdo by měl být v budoucnu strategickým partnerem ČR resp. obnoveného česko-slovenského státně-politického svazku.   

Domníváme se, že český (eventuálně česko-slovenský) stát nemůže být jiný, než bezpečnostně plně zaměřený na obranu vlastního území. Tomu musí odpovídat vojenská doktrína (účinný teritoriální obranný koncept namísto pomocného intervenčního „praporu“, ke kterému byla česká armáda deklasovaná v rámci NATO) a samozřejmě odhodlání občanů. Tradice, na které lze navazovat, máme k dispozici: husité, československé legie i všichni ti, kteří se účastnili boje proti nacistickému zlu doma i v zahraničí. Ti všichni představují živý odkaz starší i mladší historie.

 Praha 26. 10. 2018

Vladimíra Vítová/ Praha

Karel Hais / Hradec Králové

Miroslav Starý / Liberec

Petr Schnur / Hannover

Ivan Müller / Votice

_______________________________________________________

Přízrak Mnichova se vrací – 30.9.2018.

Na shromáždění na Václavském náměstí v Praze 30.9.2018 vystoupili: Eva Novotná, Petr Vlček, Marie Neudorflová, Lubomír Ledl, Vladimíra Vítová, Ivan David, Lenka Procházková, Vilém Pfeigel.

Vladimíra Vítová, předsedkyně ČMF a Aliance národních sil, kandidátka do Senátu PČR, Praha 8, projev přednesený na shromáždění k výročí mnichovské zrady, Praha 31. 9. 2018.

Vladimíra Vítová, předsedkyně ČMF a Aliance národních sil, kandidátka do Senátu PČR, Praha 8, projev přednesený na shromáždění k výročí mnichovské zrady, Praha 31. 9. 2018.

"Úkolem každého skutečného politika, hodného toho jména, je, aby v dané chvíli přežil národ – lidské bytosti – ne stát. Stát totiž mohou posléze právě přeživší lidské bytosti opět obnovit, což se i stalo. Češi opět získali svůj stát za minimální ztráty, to znamená, že strategie Edvarda Beneše tehdy byla brilantní. V dané situaci byla skutečnost, že prezident Edvard Beneš přijal mnichovskou kapitulaci, optimálním řešením pro lid Československa."

Vážení přátelé,
dovolte, abych Vás pozdravila jménem Českého mírového fóra a politického hnutí Aliance národních sil.
Takzvaná Mnichovská dohoda (30. září 1938) tvoří část historie, která podléhá nejrůznějším politickým interpretacím.
Podívejme se ale, jak skutečně vypadala tehdejší Evropa
Fungující demokracie byla de facto pouze ve Velké Británii, ve Francie a pak už jenom v Československu.
Polský režim byl polofašistický a projevil se hned po Mnichovu záborem Těšínska.
Maďarsko úzce spolupracovalo s Hitlerem.
Španělsko bylo frankistické.
Bulharsko kooperovalo s Hitlerem.
Jugoslávie odmítla Benešovu nabídku na spolupráci zemí Malé dohody a začala spolupracovat s Německem.
Rumunsko již v roce 1936 odmítlo Benešovu nabídku na spolupráci Malé dohody proti německé hrozbě.

Československo tedy mohlo požádat o pomoc v podstatě jen Sovětský svaz.
Zahraničně politická strategie československé vlády se v prvé řadě opírala o spojenectví s Francií a až následně o spojenectví Francie s Velkou Británií – co se týče vojenské pomoci v případě ohrožení státu.
Ale Prahu zajímaly také postoje Spojených států. Ty v té době oficiálně známy nebyly.
Opřít se jednoznačně o pomoc Ruska tehdy nahrávalo všem, kteří systematicky a dlouhodobě vytvářeli obraz tehdejšího Československa, jako „bolševické bašty uprostřed Evropy“. Takovýto obraz byl prací především německé propagandy.
Je dobré vědět, že Československo tehdy bylo daleko lépe připraveno vojensky na případný konflikt než samotná Velká Británie a Francie.
Edvard Beneš věděl, že je Německem plánována – jako náhrada za Mnichov (v případě, že by nevyšel) - operace Grün. Šlo o německý plán vojenského úderu proti Československu, který nacisté chystali od roku 1937. Operace měla být alternativou, pokud by selhal diplomatický nátlak na Prahu. Berlín byl připraven roztrhat Československo na kusy v každém případě.
Úkolem každého skutečného politika, hodného toho jména, je, aby v dané chvíli přežil národ – lidské bytosti – ne stát. Stát totiž mohou posléze právě přeživší lidské bytosti opět obnovit, což se i stalo. Češi opět získali svůj stát za minimální ztráty, to znamená, že strategie Edvarda Beneše tehdy byla brilantní. V dané situaci byla skutečnost, že prezident Edvard Beneš přijal mnichovskou kapitulaci, optimálním řešením pro lid Československa.
Co se týče stanoviska USA k Mnichovské zradě, pak oficiální dokumenty hovoří pouze až o letech 1942–1943, kdy vstupuje USA do 2. světové války. Dne 12. 5. 1943 americký prezident Roosevelt prohlásil, že po válce musí být počet Němců v Československu co nejvíce snížen.
V současné době jsme svědky snah o zásadní přepsání historie. A proto právě ČMF i ANS mají ve svých základních programových požadavcích – nepřipustit zrušení poválečných dekretů prezidenta ČSR Edvarda Beneše.
Prezident vydal ústavní dekrety s právní silou ústavních zákonů. Ve Sbírce zákonů bylo publikováno 98 dekretů prezidenta a 7 dekretů bylo dodatečně republikováno. Všechny ústavní dekrety a dekrety prezidenta republiky byly po válce, 5. března 1946, dodatečně schváleny Prozatímním Národním shromážděním ústavním zákonem č. 57/1946 Sb.
Málo se ví o tom, že vedle dekretů, které jsou spojené především s konfiskací majetku etnických Němců a Maďarů, zrádců a kolaborantů, se ztrátou československého státního občanství Němců a Maďarů, zrušením německé university a německých vysokých škol technických, sem patří i dekrety o znárodnění většiny průmyslových podniků, pojišťoven, bank, zavedení centrálního plánování a všeobecné pracovní povinnosti.
Je nutné si naši historii neustále připomínat, protože, když nás připraví o historickou paměť, pak nás připraví i o naši národní identitu a o Českou republiku jako takovou.
____________________________________________________

Protest proti projevu A. Merkelové, který je adresován J. Hamáčkovi.
____________________________

Protest proti projevu A. Merkelové, který je adresován J. Hamáčkovi.
____________________________

Smrt českých vojáků v Afghánistánu byla naprosto zbytečná

ANO, smrt vojáků byla zbytečná a ANO, Češi by měli z Afghánistánu okamžitě odejít.

Faktickým vlastníkem NATO jsou USA. USA chtějí ovládat svět a nikterak se tím netají – je to totiž oficiální doktrína. Jejich armáda však nestíhá všechno obsadit, tak zapojuje spojence v rámci NATO a říká tomu „mise“. A aby bylo dost zájemců o účast v misích, tak je jim nabízena především nadstandardní finanční odměna.

Naše mise – tedy působení vojáků v Afghánistánu - stála ČR v roce 2016 přes 693,55 milionu korun. Dalších 32,87 milionu korun stála ochrana českého zastupitelského úřadu v Kábulu jednotkou vojenské policie. Počet českých obětí v Afghánistánu během mise NATO do dnešního dne činí 15 vojáků.

Ti mrtví chlapci ale bohužel nejsou hrdinové, jsou obětí našich politiků, kteří posílají naší armádu do nesmyslných válek v rámci NATO. Ovšem v nejhlubší podstatě jsou obětí těch voličů, kteří volí strany, které podporují setrvání naší země v NATO a jejichž zástupci hlasují v parlamentu o vyslání vojenských misí. Chlapce navíc na smrt nikdo neposlal, ale nechali se dobrovolně najmout a zaplatit.

V rámci tzv. misí jsou ve skutečnosti domácí obyvatelé nuceni k boji proti okupantům – tedy proti NATO. A pro bojovníky za osvobození své země jsou všichni cizí vojáci okupanti a nerozlišují jejich národnost.  Jednotky NATO - jichž byli naši zabití vojáci součástí - mají v Afghánistánu 16 000 vojáků. Od roku 2002 poslala česká armáda do této země více než 9 000 vojáků  - tedy v očích prostých Afghánců je to 9 000 okupantů.

Co USA a "spojenci" za ta desetiletí vlastně v Afghánistánu dokázali? 

Od konce druhé světové války spolupracovala oficiální afghánská vláda se Sovětským svazem. Výsledkem byl rozmach této země. SSSR prováděl výzkumy obrovských nerostných nalezišť, pomáhal finančně i hospodářsky ve výstavbě infrastruktury, nemocnic a škol. Podívejte se třeba na videa z 60. a 70. a 80. let. Budete překvapeni, jaký život se tehdy v Afghánistánu vedl – například zde: https://www.youtube.com/watch?v=DN1o86ubD8c&t=26s

Ale pak USA v rámci studené války stvořily Tálibán. Za pomoci vojenských odborníků a CIA začaly finančně a vojensky podporovat opozici kábulské prosocialistické vlády - mudžahedíny.  Takzvaná vojenské mise Západu je zcela nelegitimní a nespravedlivou válkou a mír nebyl nikdy jejím cílem.

USA skrze NATO však dosáhly svého skutečného cíle – permanentního chaosu. Viz vyjádření amerického generála Wesleyho Clarka v jeho známém projevu, že USA napadnou sedm zemí do pěti let a začnou Afghánistánem. USA také oficiálně deklarovaly svůj strategický cíl: rozvrátit celý Střední východ, destabilizovat ho a překreslit jeho mapu. 

A my se nyní tváříme, že v Afghánistánu bojujeme v rámci NATO proti terorismu a za naši svobodu? To přece nikdo se zdravým rozumem nemůže brát vážně.

Navíc Tálibán, proti kterému údajně bojují vojska NATO (a tedy i čeští vojáci), sdělil 3. srpna, že by část amerických vojáků mohla v Afghánistánu zůstat. Výměnou žádá účast na politickém rozhodování a autonomii velkých územních celků. NATO de facto není proti a hodlá s Talibánem dále jednat.  Navíc se začaly objevovat informace, že USA do Afghánistánu převážejí bojovníky Daeš z prohraných válek v Iráku a Sýrii. A tito bojovníci mají za úkol udržovat i nadále chaos v celém regionu a pomáhat tak americké armádě.

Naši vojáci umírají v Afghánistánu kvůli hospodářským a finančním zájmům západních korporací. Boj proti terorismu je jen zástěrka. NATO ve skutečnosti rozněcuje terorismus po celém světě.

Proč se všechny české vlády angažují ve vojenských operacích NATO?

Protože lidé volí takové politické strany, které mají v programech setrvání v NATO. V Afghánistánu aktuálně slouží 249 českých vojáků. Česká vláda dokonce schválila rozšíření mise až o 140 vojáků a souhlas s tím už vyslovily obě komory Parlamentu ČR.

Existenci nové vlády, která zahraniční mise NATO podporuje, svými hlasy umožnila KSČM a to navzdory svému stranickému programu. SPD zase ve svém programu nevidí k NATO alternativu a podporuje setrvání naší země v tomto vojenském agresivním paktu. Takže nynější vyzývání zástupců těchto stran k přehodnocení české účasti na misích v cizině bez mandátu Rady bezpečnosti OSN je pouhý alibismus.

ČR je bohužel členem NATO. Pokud s tím ale nesouhlasíme, pak není možné stále dokola volit strany, které z NATO nechtějí vystoupit. A je pokrytecké se pak tvářit, že voliči byli oklamáni a podvedeni. Voliči KSČM možná ano, ale ostatní ne. Voliči jednoduše volí proti svým zájmům.

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.

předsedkyně ČMF

 __________________________________________________________

Rakousko přistoupilo ke smlouvě o zákazu jaderných zbraní

Rakousko přistoupilo ke smlouvě o zákazu jaderných zbraní a k uložení ratifikačních listin u generálního tajemníka OSN. Smlouva se týká dosažení úplného zákazu používání jaderných zbraní a jiných zbraní hromadného ničení a předcházení ozbrojeným konfliktům.

_________________________________________________________________________ 

Vážení přátelé,

blahopřejeme Vám k dosaženému úspěchu - přistoupení Rakouska ke smlouvě o zákazu jaderných zbraní a uložení ratifikačních listin u generálního tajemníka OSN. Věříme, že budete podporovat úsilí dalších států o  dosažení stejného úspěchu. Zejména u států svázaných koaličními dohodami. Naše činnost je totožná s vaší - t.j. dosažení úplného zákazu používaní jaderných zbraní a jiných zbraní hromadného ničení a předcházení ozbrojeným konfliktům.

Obraz současného světa není uspokojivý. Více a hlasitěji se ozývá válečný pokřik. Dnes a denně slyšíme a čteme, kde se zase bojuje a bombarduje. Častěji a důrazněji se dozvídáme o nových a stále ničivějších zbraňových systémech. Mezi nimi vynikají zejména balistické mezikontinentální rakety nikoliv s klasickou výbušninou, ale s jadernou náloží. V ničen jsme se zřejmě nepoučili z minulých válečných dobrodružství s desítkami milionů obětí.

6. a 9. srpen roku 1945 - již tři měsíce po ukončení 2 světové války v Evropě je svět ohromen šokující zprávou. Spojenými státy byla použita zcela nová ničivá zbraň.  Pouhé dvě bomby na dvě města Japonského císařství - Hirošima a Nagasaki. Výsledek? Hirošima více jak 200 000 obětí, Nagasaki více jak 120.000 obětí, obě města totálně zničená. To byl rok 1945.

Po 63 letech mimo globální jaderné mocnosti  (USA a RF) disponuje sice omezeným ale stejně nebezpečným jaderným potenciálem minimálně pět dalších států. To představuje několik tisíc jaderných náloží  a několik tisíc balistických raket. Kolik set milionů mrtvých by bylo při jejich použití, si nedovede nikdo ani představit. Více jak 320 000 obětí v Hirošimě a Nagasaki nechtělo válku, ale mír! Úplně stejně jako nyní stovky  milionů lidí na celém světě.

Hrůza z následků těchto dvou bomb zanikla v euforii vítězství nad fašismem. S odstupem času a v situaci  hrozby nové války se však jeví poněkud jinak. Bylo vůbec nutné na civilní cíle a obyvatelstvo již prakticky poraženého státu použít tuto ničivou sílu? Stále častější a důraznější připomínání hrozby nové války za použití nejen jaderných, ale i dalších nových ničivějších zbraňových systému zaznívá k politování zejména ze strany západní části světa. Jsme přesvědčeni, že je nutno společným úsilím zabránit vzniku ozbrojeného konfliktu s nebezpečím použití jaderných zbraní. Zabránit šílencům ke zničení lidstva.

Praha 30. července 2018

Asociace Vojáci proti válce                  předseda   Plk. v.v.   Jiří Bureš

České mírové fórum                             předseda  PhDr. Vladimíra  Vítová, Ph.D.

Českoslovenští vojáci v záloze za mír  předseda  Pplk.v.z.Ing.  Ivan  Kratochvíl     

Klub českého pohraničí                        předseda  JUDr..  Gustav Janáček

_________________________________________________________________________

POZVÁNKA na vyhlášení Dne vyhnání Čechů z českého pohraničí v roce 1938, čtvrtek 28. 6. 2018 od 17:00 hod, Praha

Ve čtvrtek dne 28. června 2018 od 17.00 - 18.00 hod. se uskuteční ohlášené shromáždění před Velvyslanectvím SRN - Vlašská 19, Praha 1, kde bude vyhlášen den 30. ZÁŘÍ, jako Památný den vyhnání Čechů z českého pohraničí v roce 1938. 

Památný den vyhnání Čechů z českého pohraničí

Ve Spolkové republice Německo je připomínán celosvětový Památný den vyhnání, kterým je všeobecně odsuzováno genocidium, etnické čistky apod., ale v Německu je tento den směrován termínově především k transferu bývalých obyvatel ČSR německé národnosti, kteří si v roce 1938 a 1939 sami a dobrovolně zrušili své občanství Československé republiky a stali se občany německé nacistické III. Říše. Nebyla to pouze Československá republika, odkud byli občané německé nacistické III. Říše transferováni do některé z okupačních zón poraženého Německa. Transfer Němců probíhal také z Polska, Francie, Holandska a z Belgie, ale je to pouze Česká republika, vůči níž jsou vedeny útoky „sudetoněmeckých“ landschmaschaftů.

Je třeba připomenout výsledek tehdejších mezinárodních dohod (Pařížská dohoda a Postupimská dohoda), které nutnost trransferu minoritních skupin obyvatelstva v Evropě zavedly „ pro upevnění míru a klidu v Evropě jednou pro vždy“.

Tyto dohody jednoznačně rozhodly o německém majetku mimo území Německa a přesto jsou neustále různými spolky i jednotlivci z německé a rakouské strany uplatňovány nároky na vracení majetku zpět do německých rukou. Těmito požadavky se mnohdy zabývá i vláda ČR a naše soudy. Nerespektování těchto zásadních rozhodnutí vede až do současnosti.

Trvalou platnost těchto dohod zdůraznil Prof. Dr. Georgie E. Glos J.S.D.  odborník na mezinárodní vztahy obracející se přímo na Čechy s tím, že je na nich, zda této skutečnosti využijí, nebo podlehnou tlakům ze strany revanšistů. Tento americký odborník na mezinárodní právo upozorňuje, že to byla především vláda Velké Británie, která přišla s touto myšlenkou a prosadila transfer Němců žijících mimo území Německa do Německa po 2. sv. válce.

Abychom se vůči aktivitám německých a také některých českých „sudetoněmeckých“ spolků postavili čelem, navrhuje se vyhlásit den 30. září jako Památný den vyhnání Čechů z českého pohraničí.

Vlastenecké fórum:

            - Český svaz bojovníků za svobodu,

            - Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých, z.s.

            - Sdružení čs. zahraničních letců-Východ, z.s.

            - Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, z.s.

            - Společnost Ludvíka Svobody, z.s.

            - Svaz vojenských veteránů ČR, z.s,

            - Rada seniorů ČR, z.s.s.

            - Společnost Dr. Edvarda Beneše, z.s.

            - Klub českého pohraničí, z.s.

            - Slovanský výbor ČR, z.s.

            - Vlastenecké sdružení antifašistů, z.s.

            - České mírové fórum, z.s.

Doplněk:

České mírové fórum navrhuje, aby během shromáždění zazněly tyto požadavky:

1. požadavek na Vládu ČR : zaslat oficiální Protest vůči výrokům A. Merkelové s odvoláním na rozhodnutí vítězných mocností

2. požadavek na Prezidenta ČR: zaslat oficiální protest  Prezidentovi SRN

3. požadavek na Parlament ČR: zaslat oficiální protest předsedovi Bundestagu a předsedovi Evropského parlamentu

To vše zároveň s požadavkem omluvy vlády SRN vůči ČR - vyslovené veřejně na půdě Evropského parlamentu a v médiích.

________________________________________________________________________________

Stanovisko Českého mírového fóra k prohlášení A. Merkelové o tom, že pro vyhnání Němců po válce neexistovalo morální ospravedlnění.

ČMF považuje vyjádření A. Merkelové za naprosto skandální. Zcela jasně jde o snahu o revizi výsledků 2. světové války! Půdu si Německo v ČR připravuje již roky a to za pomoci našich zrádných politiků.

Takzvaný odsun a nároky české strany na válečné reparace stanovily Postupimské dohody. Tyto smlouvy jsou nepromlčitelné a ani my sami se jich nemůžeme zříci. Oproti tomu se v této smlouvě jasně říká, že odsunutí Němci nemají žádné nároky.

Bylo tady několik pokusů, jak celou věc zahrát do autu, počínaje V. Havlem který říkal, že nějaké naše finanční nároky přece nemohou kazit vztah mezi přáteli. Oficiálně příležitost uplatnit nároky na válečné reparace propásl J. Dienstbier starší v souvislosti s jednáním o sjednocení Německa. Tehdy se prý spokojil s tím, že na tuto otázku „není čas“, že teď se sjednocuje Německo a že tato otázka bude vyřešena později. Tam byla zásadní chyba. Do zaplacení reparací do posledního haléře jsme nikdy neměli souhlasit se sloučením Německa.

Dnes je zřejmé, že šlo o součást již tehdy začínající politiky proti nám, kterou V. Havel, J. Dienstbier a další zastávali. Problém je v neřešení našich nároků před sjednocením Německa ani před vstupem do EU.

Slova A. Merkelové jsou důkazem toho, kam až jsme to dosavadním podlézáním našich politiků po r. 1989 dovedli. A pokud nyní neřekneme DOST, bude to pokračovat až do našeho pohlcení Německem a jeho novou Říší. Postupnými ústupky našich zkorumpovaných politiků jsme se dostali až do pozice kolonie. Chceme v této pozici snad setrvat? Pokud ne, máme nyní jedinečnou příležitost to prokázat. Současně s tím mají příležitost i naši politici prokázat, jak hájí české národní zájmy.

Vyzýváme ministerstvo zahraničí a vládu České republiky k podání oficiálního protestu. Nyní je nutné OKAMŽITĚ začít řešit staré problémy. Proto navrhujeme následující:

1. prověřit nejvhodnější způsob uplatnění našich reparačních nároků vůči Německu a podle zjištěných výsledků přistoupit k jejich uplatnění,

2. přistoupit k akci „S Angelou se nemluví“ a tuto akci důsledně provádět, a to na všech frontách,

3. požadovat, aby vláda zaujala jasné stanovisko k záměru sudetských Němců konat u nás provokativně některý ze svých dalších sjezdů,

4. požadovat, aby už nikdy nebyly realizovány tzv. „turistické vyjížďky“ našich ministrů, či jiných představitelů do Německa, kde pod rouškou „soukromí“ zrazují české národní zájmy.

Zákony proti rozvracení našeho státu jsou platné pro všechny naše občany.

V Praze dne 20. 6. 2018                                              PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D.

                                                                           předsedkyně Českého mírového fóra              

Prohlášení A. Merkelové je ZDE:

___________________________________________________________________________________

Ing. Karel Janda byl dlouholetým předsedou Klubu českého pohraničí a poradce ČMF. ČEST JEHO PAMÁTCE. 

___________________________________________________

Ing. Karel Janda byl dlouholetým předsedou Klubu českého pohraničí a poradce ČMF. ČEST JEHO PAMÁTCE.

___________________________________________________


Stále častěji a systematičtěji se objevují pokusy změnit historii. Souvisí to s tím, že v rámci EU je postupně realizován lživý projekt jednotného evropského dějepisu, který bude členským zemím nadiktován - pochopitelně bez ohledu na fakta.

 

V Polsku je přepisování dějin trestným činem – měli bychom se rozhodně u Poláků poučit.

 

V první linii historii lživě interpretují média – a to jak veřejnoprávní služby, tak i mainstreamová.

 

A pak samozřejmě celý vzdělávací systém.

 

Především jde o falšování událostí z dob okupace a druhé světové války vůbec.

 

Od 90. let všechna média hlavního proudu, která jsou podporována buď nadnárodními koncerny nebo globalistickými nadacemi – což je de facto totéž – předělávají dějiny dle obrazu svého – navzdory historickým faktům.

 

Média a školy vytvářejí novou verzi dějin.

 

Zde je několik konkrétních příkladů:

 

OTÁZKA VINY.

 

Skutečná historie říká, že naprostá většina Němců se ztotožnila s nacistickým režimem a zůstala mu věrná až do posledních válečných dnů.

 

Naopak na české straně nacházel nacismus odezvu jen ojediněle.

 

Politicky korektní historie však tvrdí, že vina má být rozdělena rovnoměrně a že poměr dobrých a špatných lidí byl všude stejný.

 

ODBOJ. 

 

Skutečná historie ukazuje, že Češi se nenechali za okupace zlomit a kladli odpor. V procentu popravených vlastenců Češi patří mezi nejaktivnější evropské národy. Podle politicky korektní historie však prý žádný významnější odboj neexistoval.

 

KOLABORACE. 

 

Skutečná historie ukazuje, že většina Čechů se nenechala zlomit ani tím nejbrutálnějším násilím. Snad nikde nebylo tak málo kolaborantů jako v protektorátu Böhmen und Mähren. Politicky korektní historie však tvrdí, že Češi byli kolaborantský národ.

 

VYHNÁNÍ NĚMCŮ. 

 

Skutečná historie ukazuje, že odsun probíhal kultivovaně, na tehdejší poválečnou dobu humánně, že násilné excesy byly ojedinělé a byly dílem kriminálních skupin. Politicky korektní historie však tvrdí, že se jednalo o vlnu brutálního násilí, navíc podporovaného vládou.

 

Ve dnech 11. - 12. května, se koná v Paříži konference k výročí Maastrichtu a k situaci v Evropě a ve světě. Zúčastní se jí členové ČMF.

 

Evropská unie neznamená mír, ale militarizmus a války, ať již ve vleku USA nebo z vlastních velmocenských ambicí a neokoloniálních choutek.

 

Evropská unie nepřinesla prohloubení participace lidu na politickém rozhodování a posílení práva, ať již národního nebo mezinárodního, ale naopak jejich pohřeb.

 

Evropská unie chce zkreslovat historii výsledků Druhé světové války a s tím je nutno vyjádřit jasný a radikální nesouhlas!

 

Vladimíra Vítová, 

 

Praha 9.5.2018

_____________________________

 

 

V průběhu Pražského povstání padlo 2898 českých povstalců. Sovětské velení zahájilo pražskou strategickou útočnou operaci den po vypuknutí Pražského povstání - 6. května. Trvala do 11. května a vrhlo do ní obrovské síly: na jejím začátku 1 770 637 sovětských, 139 495 rumunských, 69 522 polských a 48 400 československých vojáků. Ve výzbroji bylo 29 496 děl a minometů, 1808 tanků a samohybných děl a 3014 bojových letounů.  Proti nim stojící skupina armád „Střed“ polního maršála Ferdinanda Schörnera čítala 900 000 vojáků, 9700 děl a minometů, 1900 tanků a útočných děl a tisíc bojových letounů. Sovětská vojska ztratila podle oficiálních ruských údajů z roku 1993 49 348, 1. a 4. rumunská armáda 1730, polská 2. armáda 887 a 1. československý armádní sbor 533 osob. V bojích na přístupech ku Praze, v Praze, za nás položilo své životy 662 sovětských vojáků.
________________________________________________

Stále častěji a systematičtěji se objevují pokusy změnit historii. Souvisí to s tím, že v rámci EU je postupně realizován lživý projekt jednotného evropského dějepisu, který bude členským zemím nadiktován - pochopitelně bez ohledu na fakta.



V Polsku je přepisování dějin trestným činem – měli bychom se rozhodně u Poláků poučit.



V první linii historii lživě interpretují média – a to jak veřejnoprávní služby, tak i mainstreamová.



A pak samozřejmě celý vzdělávací systém.



Především jde o falšování událostí z dob okupace a druhé světové války vůbec.



Od 90. let všechna média hlavního proudu, která jsou podporována buď nadnárodními koncerny nebo globalistickými nadacemi – což je de facto totéž – předělávají dějiny dle obrazu svého – navzdory historickým faktům.



Média a školy vytvářejí novou verzi dějin.



Zde je několik konkrétních příkladů:



OTÁZKA VINY.



Skutečná historie říká, že naprostá většina Němců se ztotožnila s nacistickým režimem a zůstala mu věrná až do posledních válečných dnů.



Naopak na české straně nacházel nacismus odezvu jen ojediněle.



Politicky korektní historie však tvrdí, že vina má být rozdělena rovnoměrně a že poměr dobrých a špatných lidí byl všude stejný.



ODBOJ.



Skutečná historie ukazuje, že Češi se nenechali za okupace zlomit a kladli odpor. V procentu popravených vlastenců Češi patří mezi nejaktivnější evropské národy. Podle politicky korektní historie však prý žádný významnější odboj neexistoval.



KOLABORACE.



Skutečná historie ukazuje, že většina Čechů se nenechala zlomit ani tím nejbrutálnějším násilím. Snad nikde nebylo tak málo kolaborantů jako v protektorátu Böhmen und Mähren. Politicky korektní historie však tvrdí, že Češi byli kolaborantský národ.



VYHNÁNÍ NĚMCŮ.



Skutečná historie ukazuje, že odsun probíhal kultivovaně, na tehdejší poválečnou dobu humánně, že násilné excesy byly ojedinělé a byly dílem kriminálních skupin. Politicky korektní historie však tvrdí, že se jednalo o vlnu brutálního násilí, navíc podporovaného vládou.



Ve dnech 11. - 12. května, se koná v Paříži konference k výročí Maastrichtu a k situaci v Evropě a ve světě. Zúčastní se jí členové ČMF.



Evropská unie neznamená mír, ale militarizmus a války, ať již ve vleku USA nebo z vlastních velmocenských ambicí a neokoloniálních choutek.



Evropská unie nepřinesla prohloubení participace lidu na politickém rozhodování a posílení práva, ať již národního nebo mezinárodního, ale naopak jejich pohřeb.



Evropská unie chce zkreslovat historii výsledků Druhé světové války a s tím je nutno vyjádřit jasný a radikální nesouhlas!



Vladimíra Vítová,



Praha 9.5.2018

_____________________________





V průběhu Pražského povstání padlo 2898 českých povstalců. Sovětské velení zahájilo pražskou strategickou útočnou operaci den po vypuknutí Pražského povstání - 6. května. Trvala do 11. května a vrhlo do ní obrovské síly: na jejím začátku 1 770 637 sovětských, 139 495 rumunských, 69 522 polských a 48 400 československých vojáků. Ve výzbroji bylo 29 496 děl a minometů, 1808 tanků a samohybných děl a 3014 bojových letounů. Proti nim stojící skupina armád „Střed“ polního maršála Ferdinanda Schörnera čítala 900 000 vojáků, 9700 děl a minometů, 1900 tanků a útočných děl a tisíc bojových letounů. Sovětská vojska ztratila podle oficiálních ruských údajů z roku 1993 49 348, 1. a 4. rumunská armáda 1730, polská 2. armáda 887 a 1. československý armádní sbor 533 osob. V bojích na přístupech ku Praze, v Praze, za nás položilo své životy 662 sovětských vojáků.
________________________________________________

Oděsa - pietní shromáždění

Oděsa – tragédie v Domě odborů v roce 2014

V současnosti je ve světové politice realizován plán na odlidštění člověka.

O změnu a morálky a o ztrátu lidského svědomí.

Oděsa je toho konkrétním příkladem.

To, co se stalo v Oděse, byla barbarská a organizovaná a naplánovaná masová vražda za bílého dne a před zraky mezinárodního společenství.

Za ohlušujícího mlčení všech obvyklých obhájců lidských práv se tato tragédie prostě jen tak „přešla“.

Tuto masovou vraždu ale bohužel neodsoudila ani Evropská unie jako celek ani žádný západní takzvaně demokratický stát a tedy ani oficiální představitelé České republiky.

 Tuto veřejnou brutální vraždu a odpovědnost ukrajinské vlády neodsoudila ani tehdejší česká vláda a parlament – a bohužel ani jejich následovníci. Naopak mnozí naši čelní politici ještě vyjadřovali hlubší podporu ukrajinskému režimu.

Pokus Ruska odsoudit v Radě bezpečnosti OSN násilí na Ukrajině nenašel u západních zemí ani u oficiálních představitelů České republiky pochopení.

Pro ukončení násilí na Ukrajině se vyslovila pouze Čína.

Zástupci ČR nepožadovali ani mezinárodní vyšetření tohoto zločinu.

To znamená, že my, kteří jsme jiného názoru než mnozí čeští vládní a parlamentní představitelé, máme povinnost vyslovit náš nesouhlas s postojem českých vládních a parlamentních činitelů, a říci, že NEHOVOŘÍ NAŠÍM JMÉNEM!

Vladimíra Vítová

České mírové fórum                           

Praha 2. 5. 2018

_____________________________

Bez strachu prostě žít

Následující text není peticí, ani se nesnaží být politickým prohlášením.

Je prostou snahou upozornit na to, co je opravdu důležité. A jaká rizika nám dnes hrozí.

Pokud je pro Vás opravdu důležité to samé, co pro mne, šiřte tento text. Vytiskněte tento text a rozdejte ho svým přátelům, známým, kolegům. Pošlete odkaz na něj mailem, sdílejte ho na facebooku, google+, twitteru i na všech dalších sociálních sítích.

A jestli chcete, pošlete ho se svým podpisem jako dopis – své vládě, svému poslanci, svému senátorovi. Pošlete ho jako dopis na různá velvyslanectví.

Tento text není peticí. Chce být skromným, obyčejným slovem.

Obyčejná snaha jednoho obyčejného občana jedné země uprostřed Evropy.

Nad Evropou z úst vrcholných politiků už zase létají falešná vylhaná obvinění, jako možné záminky k rozpoutání války. V uplynulých letech jsme viděli důsledky takových vylhaných válek. Viděli jsme rozvrat mnoha zemí – pod falešnými, vylhanými záminkami, pod prolhanými „důvody“ prý „ ve prospěch dobra“. Viděli jsme to v historii dávnější i blízké mnohokrát. Viděli jsme to nedávno i v zemích v sousedství našeho evropského kontinentu - takovéto vylhané války vedou jen ke smrti milionů nevinných a k utrpení a ke ztrátě perspektivy pro všechny, kteří vůbec přežijí a přežívají.

Před lety se komentátoři amerických televizních stanic smáli bombardování Iráku, že Iráčané se nemusí dívat na televizi, protože se můžou jen prostě podívat z okna. Tentokrát by podobný “vtip“ platil i pro Evropany. Ani obyvatelé Prahy, Berlína, Paříže, Vídně, Budapešti, Varšavy, Říma a všech dalších evropských měst, městeček i vesnic by se nemuseli dívat na televizní zprávy a měli by válku v přímém přenosu hned za svými okny. To my všichni, Vy i já, Vaši a moji blízcí a přátelé, rodina, sousedé, známí, to my všichni bychom měli válku hned za svými okny.

Nad Evropou z úst vrcholných politiků už zase létají falešná, vylhaná obvinění jako možné záminky k rozpoutání války. Nomenklaturní elita politické a vojenské moci už opět vyhrožuje válkou. Zatím to jsou jen slova, lži a volání politiků do zbraně a do války, ale brzy místo slov politiků mohou nad Evropou, nad naším domovem, létat bomby a rakety uprostřed šílené a zbytečné války. Války, která by pro Evropany nebyla jen válkou sledovanou ve zprávách. Byla by další válkou tupých „elit“, kterou ale jako vždy odnesou především obyčejní lidé. Vy osobně a lidé, které znáte a máte rádi. Tentokrát by šlo o válku v Evropě. Tentokrát by šlo o válku jadernou.

To my, Evropané bychom se tentokrát nemuseli ani dívat na zprávy. To my bychom měli válku v přímém přenosu hned za oknem. Ale jen chvíli, protože jaderná válka v Evropě znamená smrt, konec. Smrt všech a konec všemu.

Tato válka by byla jaderným holokaustem.

Tato válka by byla hrůzou, pro kterou lidské jazyky zatím ani nemají jméno.

Ale my tohle přeci nechceme. My přeci chceme něco úplně jiného. Něco obyčejného, něco, co nemá falešný hysterický patos prohlášení politiků, kteří by se tak rádi stali novými vůdci v historicky neblaze proslulém smyslu slova.

My přeci chceme obyčejnou, jednoduchou věc – žít. A žít bez strachu, že zažijeme takové hrůzy, jaké zažili naši dědové a babičky. Bez strachu, že se budou opakovat hrůzy první světové války s miliony mrtvých a zmrzačených. Bez strachu, že se budou opakovat hrůzy druhé světové války s vybombardovanými a vypálenými městy a vesnicemi, s desítkami milionů mrtvých, s dalšími desítkami milionů zmrzačených lidí, s dalšími stovkami milionů zničených životů.

Chceme přeci jen jednoduchou věc – bez strachu prostě žít.

Je to naše právo. To nejzákladnější právo ze všech práv.

Právo, které má absolutní přednost před vším ostatním, před všemi zájmy a žvaněním nomenklatury politiků, fanatiků i propagandistů nové války:

Chceme bez strachu prostě žít

Praha 24.4.2018

___________________________

Stanovisko ANS (ČMF) k aktuální situaci ve světě

ANS vyjadřuje hluboké rozhořčení nad tím, že USA, Francie, Velká Británie, Německo a další členové nové „koalice ochotných“, kam bohužel patří i vládou podporovaná účast ČR, osočují a vojensky ohrožují způsobem známým z dob nejhlubšího kolonializmu Syrskou arabskou republiku a Ruskou federaci, tedy ty státy, které proti mezinárodnímu terorizmu na území Sýrie bojují. Rozhodně protestujeme proti západní parodii na tzv. boj s terorizmem, který není nic jiného než mýtickou legitimací vojenských intervencí za účelem změny nepohodlných režimů po celém světě a odbourávání demokratických práv a svobod na vlastní půdě. ANS zásadně odmítá snahy české vlády, senátorů a poslanců PS PČR a parlamentních politických stran – stát se součástí protiruského vojenského tažení.

 ANS vyjadřuje hluboké rozhořčení nad tím, že USA, Francie, Velká Británie, Německo a další členové nové „koalice ochotných“, kam bohužel patří i vládou podporovaná účast ČR, osočují a vojensky ohrožují způsobem známým z dob nejhlubšího kolonializmu Syrskou arabskou republiku a Ruskou federaci, tedy ty státy, které proti mezinárodnímu terorizmu na území Sýrie bojují. Rozhodně protestujeme proti západní parodii na tzv. boj s terorizmem, který není nic jiného než mýtickou legitimací vojenských intervencí za účelem změny nepohodlných režimů po celém světě a odbourávání demokratických práv a svobod na vlastní půdě. ANS zásadně odmítá snahy české vlády, senátorů a poslanců PS PČR a parlamentních politických stran – stát se součástí protiruského vojenského tažení.

Kauza Skripal a nejnovější obvinění Syrské arabské armády z použití chemických látek v Dumě (východní Ghúta) ze strany tzv. atlantického společenství, agresívní rétorika, kterou neznáme ani z dob studené války, stupňování napětí, systematická eskalace již tak napjaté situace a nyní přímé vojenské ohrožení SAR ze strany USA, Velké Británie, Francie a Německa zcela jasně prokazují nejen agresívně-válečnický charakter těchto států, ale i psychopatologické rysy jejich vůdců. Koordinované válečné šílenství na základě uměle vykonstruovaných obvinění a průhledných, neustále se opakujících lží nemohou být produktem „omylů“. Naopak: jedná se o cílenou kampaň proti uměle konstruovanému nepříteli, jejímž cílem je zachovat světovou nadvládu USA a naprostou poslušnost jejich satelitů uvnitř NATO a EU. Aktuální situace v sobě tři nebezpečné komponenty.

1. Transatlantičtí militaristé si zahrávají s válečným ohněm, který se velmi lehce může vymknout kontrole. Již dvakrát v moderní historii si lidé do poslední chvíle mysleli, že šílenství vůdců a těch, kteří je drželi u moci, má své meze. Odpovědí jim byly dvě světové války. V této souvislosti bychom chtěli poukázat na psychologický faktor věci, který je v diskuzích více či méně opomíjen. „Mladá“ generace evropských politiků nepoznala na vlastní kůži hrůzy války a jejich privilegované postavení sugeruje pocit nedotknutelnosti. Umírat budou pouze jejich poddaní. A USA s výjimkou války Severu proti Jihu nepoznaly válečné hrůzy na vlastním území. Navíc se zde nejednalo o útok zvenčí. Všechny ostatní „boje“ byly buď genocidou původních indiánských obyvatel, nebo intervence a válečná tažení v cizích zemích.

Naopak politici 1950 - 70. let patřili k válečné generaci zničené Evropy; osobní prožitky ovlivnily jejich snahy o deeskalaci napjatých momentů během tzv. studené války. ČMF / ANS vyjadřuje hlubokou obavu nad dalším počínáním Mayové, Macrona, Merkelové a dalších asistentů globálního amerického amoku. Nic nedemonstruje propad evropské politické kultury tak přesvědčivě jako fakt, že se v této brizantní situaci nenašel jediný západní reprezentant státu, jediný hlas rozumu, který by řekl 'stop, zasedněme konečně k jednacímu stolu'. Jde o jasný důkaz toho, že Evropa v podobě EU není nic jiného než americkou kolonií, která bude kdykoliv obětovaná zájmům USA – politickým, ekonomickým i vojenským.

2. Bezpříkladné pohrdání mezinárodně-právními normami i základními pravidly právního státu zcela evidentně dokazují, že se právo i demokracie nacházejí v akutním ohrožení. Postup transatlantických válečných struktur již od napadení Jugoslávie v roce 1999 budí vzpomínky na nejtemnější kapitolu moderních evropských dějin – na zahájení II. Světové války. Na jejím počátku je požár „Reichstagu“, intervence ve prospěch „utiskovaných“ sudetoněmeckých soukmenovců bez ohledu na řádění henleinovských „rebelů“, dobrovolných ozbrojených korpsů v československém pohraničí, údajné přepadení rozhlasového vysílače v Hlivicích Poláky. Nyní máme co do činění s chemickými „červenými čarami“. Kosovo, Irák, Libye a Sýrie – veškeré vojenské intervence atlantických válečníků se konaly pod vylhanými důvody a před zmanipulovanou veřejností. Jejich umělá konstrukce je evidentní a historické paralely zřejmé.

Proto je na místě otázka: co to vypovídá o západních „demokraciích“? Zamyslet se nad touto otázkou je povinností každého občana, kterému není osud Evropy a světa lhostejný.

3. Z hlediska funkčnosti demokratického a právního státu je nutné zaměřit se na následující fakt. Je-li možné mobilizovat vojenskou mašinérii a během několika dnů zahájit válku na základě neověřených informací v sociálních médiích takzvané „záchranné“ organizace, které bylo dokázáno propojení na džihádistické odnože al-Kajdy (tzv. bílé helmy), potom buď selhaly veškeré kontrolní mechanizmy demokracie, nebo právní stát již prostě neexistuje. Stejné platí pro tzv. masová média včetně těch veřejnoprávních, která slouží výhradně válečné propagandě a navíc budí dojem, jakoby od sebe vzájemně opisovaly. Pro tento fenomén existuje pouze jedno racionální vysvětlení: jejich „informace“ pocházejí z jednoho jediného zdroje. To však již není mainstream, ale Orwell.   

Existují pouze dvě možnosti podoby světa: závazná platnost mezinárodního práva nebo džungle a barbarství.

 

Vladimíra Vítová

Petr Schnur

Jaroslav Tichý

V Praze dne 12. 4. 2018

_______________________________________________________________

______________________

STANOVISKO ASOCIACE VOJÁCI PROTI VÁLCE z.s. K VOJENSKÉMU NAPADENÍ SYRIE.

     V nočních hodinách z 13 na 14 dubna 2018 byla po několika denních výhružkách napadena Syrská republika leteckými a námořními ozbrojenými silami USA-Velké Britanie a Francie. Oficielním důvodem ozbrojeného útoku na Sýrii bylo údajné ničím nepodložené a nedokumentované tvrzení administrativy USA, jmenovitě prezidenta USA Donalda Trumpa, že Syrská armáda použila chemické bojové látky proti protivládním povstalcům v předměstí Damašku.  Podle vyjádření prezidenta USA Donalda Trumpa cílem raketového úderu spojeneckých sil byly sklady chemických bojových látek Syrské armády a objekty výzkumných vědeckých pracovišť chemických zbraní Syrské armády. Několik dnů před zahájením vojenské operace  administrativa USA  rozpoutala kampaň proti Sýrii, ve které Donald Trump vyhrožoval „ odvetou“ za použití chemických zbraní a prohlašoval, že USA potrestají syrský režim a Bašára  Asada vojenským úderem.

Jako důkaz použití chemických zbraní Syrskou armádou byl předložen videozáznam pořízený pracovníky „ Bílých přileb“zachycující deaktivaci údajně chemikáliemi zasažených osob. Hodnověrnost tohoto videozáznamu byla zpochybněna odborníky Ruské armády a také některými nezávislými zahraničními odborníky. Velení Ruské armády požádalo o provedení fyzické kontroly místa údajného použití chemických zbraní odborníky-příslušníky Mezinárodní agentury pro kontrolu chemických zbraní. Tato kontrola měla být zahájena 14.4.t.r.a již 13.4.tr. se někteří pracovníci agentury dostavili do Damašku. V 03,30 SEČ byl zahájen raketový úder i přesto, že všechny strany sporu, tedy i USA věděly, že bude zahájena prohlídka místa údajného použití chemických zbraní a potvrzeno, nebo vyvráceno obvinění vznesené Spojenými státy proti Syrskému vedení jmenovitě proti prezidentovi Sýrie Bašáru Asadovi.

Spojené státy vojenským úderem na Sýrii projevily pohrdání OSN a Radou bezpečnosti OSN; – hrubým způsobem porušily Chartu OSN; 

- bez Rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN provedly ozbrojený útok na jiný členský stát OSN;     

- dopustily se zločinu agrese;                                                                                                            

- ohrozily život a těžkou újmu na zdraví velké skupině civilních osob raketovým úderem na   sklad chemických zbraní;

Spojenci Spojených států by měli vyvodit závěry z tohoto případu a korigovat své další postupy v případě podpory Spojených států při plnění Trumpovy doktriny k ovládnutí světa. Politici v České republice, kteří vyslovili podporu ozbrojeného dobrodružství Spojených států by  měli zvážit svou schopnost dalšího působení ve veřejných funkcích – včetně ministrů.

Praha 15.4.2018

Z pověření Republikové rady Asociace VPV

Plukovník v.v. Jiří Bureš   předseda Asociace VPV

__________________________________________________________________________

NATO - opravdu přece vůbec nejde!

O pravdu tady přece vůbec nejde. ČT má jasné zadání, a toho se bude držet, kdyby hrom bil a trakaře padaly. Takže její redaktory naprosto nezajímají jakákoliv fakta o náplni práce VVÚ Vyškov, s.p., o přilehlém výcvikovém prostoru nebo o mezinárodně certifikované poloprovozní laboratoři, v níž se vyrábějí chemické agens, potřebné pro vývoj a výrobu detektorů BOL, speciálních filtrů k jejich zachycování a deaktivaci, odmořovacích látek a postupů, a také pro výcvik specialistů chemické služby (nejen) zemí NATO. Stejně tak jsou pánům redaktorům a naší politické žumpě zcela ukradená fakta o naprosté nesmyslnosti popisu mechanismu otravy Skripala a jeho dcery a o původcích toho to útoku (pokud vůbec existoval, což není za současné situace vůbec jisté). Ostatně tento jev je aktuálně minimálně celoevropský až transatlantický. 

Jak se zdá, hlavním cílem celé šarády kolem Skripala a jeho dcery (kteří tak nějak podivně z celé akce aktuálně "vyšuměli" a není o nich a jejich stavu už prakticky vůbec slyšet) je vytvořit nátlak na ruské oligarchy, kteří žijí, jejichž děti studují a jejichž peníze jsou deponovány v britských bankách, resp. na západě obecně, aby, pokud o to vše nechtějí přijít, více tlačili na destabilizaci poměrů v Rusku a pokud možno se snažili vyvolat státní převrat. Zároveň se jedná o test míry servility "spojenců" a jejich ochoty přijmout vylhané argumenty vůdčích zemí v rámci NATO a EU, prezentovat je ve svých zemích jako "nevyvratitelnou pravdu" a na jejich základě podnikat konkrétn&iacu te; zahr aničně-politické kroky. Například vypovídat diplomaty, hlasovat o odebrání pořadatelství MS ve fotbale Rusku, nebo třeba začít veřejně diskutovat (Overtonovo okno, pamatujete?) o možnosti vyhlášení války Rusku na základě aktivace článku č. 5 Severoatlantické smlouvy bez ohledu na to, že ze zcela vylhaných důvodů. 

Problém je v tom, že Rusko podle všeho reaguje jinak, než Západ očekává. Nenechá si sice nic líbit, ale k celé věci přistupuje pragmaticky a s přehledem. Lavrov navíc jasně prohlásil, že Ruko nebude (nejen v) této kauze Západu nic dokazovat, protože není sebemenší důvod, a také nebude akceptovat jakékoliv snahy nařizovat jeho vedení, jak se má chovat. K výlevům Mayové, cíleným urážkám ze strany Borise Johnsona, k protiruským prohlášením a akcím Trumpa i k vyskakování mopslíka Stropnického, stejně jako k zuřivé protiruské kampani v západních médiích i k otevřeně nepřátelským akcím "spojenců", mezi něž neodůvodněné vypovídání diplom atů jed noznačně patří, se staví přesně tak, jak si zaslouží - jako k histerickému záchvatu bláznivé ženské, která chce upoutat pozornost svého okolí. Až záchvat pomine, bude možné věci řešit. Do té doby, o cokoliv by se Rusko snažilo, je mediálně, argumentačně, v rámci OSN, RB OSN nebo třeba OBSE naprosto irelevantní.

Jediné, co může Rusko dělat, a co také dělá, jsou "kroky pro budoucnost", které budou důležité po odeznění celé histerie. Otázky zaslané britské straně, požadavek na dodržování smlouvy o OPCW a zajištění účasti Ruska na rozboru poskytnutých vzorků, otázky zaslané OPCW, žádost o zajištění přístupu k ruské občance Skripalové a další - tohle všechno se jim postupně začne zúročovat a veřejnost v západních státech si začne uvědomovat, kdo je tu za pitomce. 

Ostatně možná právě tohle je ten mechanismus "destruktivního působení Ruska na demokratické struktury Západu", který měl na mysli generál Pavel. Říkat lži lež a pravdě pravda, nikoliv naopak. To se "u nás na Západě" příliš nenosí. Alespoň v poslední době. Následky jsou pak podobné, jako když se vedení TOP 09 tetelilo blahem ze Savčenkové, Kalousek jí věnoval dýku, a ona jim (a nám bohužel taky - byla tu na oficiální pozvání) začala najednou (zcela prokazatelně) na Ukrajině chystat fašistický převrat. Zajímalo by mě, kdy to naše "nezávislá" média otevřou.

Asi tolik k tématu. Ale neodpustím si ještě jednu poznámku a následující úvahu. 

V textu máte logickou chybu. Nelze napsat, že ... "NATO nemůže tvrdit, že jeho posláním je bránit své členy." Tato interpretace úlohy NATO zásadně odporuje znění i duchu Severoatlantické smlouvy. Její JEDINÝ SKUTEČNĚ ZÁVAZNÝ  článek č. 1 totiž praví (citace jsou oficiálním překladem znění smlouvy do češtiny ze stránek NATO):

Článek 1

Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteni, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli Spojených národů.

Tento článek je podpořen článkem č. 2, který ovšem už jen deklaruje, protože se v něm smluvní strany nezavazují:

Článek 2

Smluvní strany budou přispívat k dalšímu rozvoji mírových a přátelských mezinárodních vztahů posilováním svých svobodných institucí, usilováním o lepší porozumění zásadám, na nichž jsou tyto instituce založeny, a vytvářením podmínek pro stabilitu a blahobyt. Budou usilovat o vyloučení konfliktu ze své mezinárodní hospodářské politiky a budou podporovat hospodářskou spolupráci mezi jakýmikoli smluvními stranami nebo mezi všemi smluvními stranami.

Takže hlavním posláním a cílem NATO, což je primárně mezinárodní organizace NEZÁVISLÝCH států, je (a podle znění základního článku musí být) chovat se tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír a aby veškeré mezinárodní spory byly řešeny mírovou cestou, rozvíjet mírové a přátelské mezinárodní vztahy a podporovat hospodářskou spolupráci. 

Co je ovšem zásadní a co se v uplynulém čtvrtstoletí z (nejen) české bezpečnostní politiky zcela vytratilo je fakt, že tyto zásady mohou na mezinárodním poli reálně prosazovat jen a pouze vojensky a politicky silné a sebevědomé země. Není to tedy vojenská síla NATO jako organizace, ani (především) vojenská síla USA, ale vojenská a politická síla členských států jednotlivě, skupinově nebo společně, která by jim měla dávat na mezinárodní scéně sílu ustanovení článku 1 reálně dodržovat a prosazovat. K jejímu budování jsou členské země nabádány (nikoliv zavázány) deklarativním článkem č. 3:

Článek 3

Aby bylo účinněji dosaženo cílů této smlouvy, budou smluvní strany, jednotlivě i společně, stálou a účinnou svépomocí a vzájemnou výpomocí udržovat a rozvíjet svou individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku.

Pominu-li článek 4. hovořící o nutnosti konzultovat (opět pouze deklarativní), dopracovali jsme se až k článku 5, kde se konečně hovoří o té všeobjímající společné obraně, kolem níž čeští politici od roku 1999 stihli vybudovat velmi silný, a velmi výnosný kargokult bohyně zvané "NATO nás ochrání":

Článek 5

Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti. Každý takový útok a všechna opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatřen&iac ute; bud ou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.

Když si ho pozorně přečtete, jedná se opět pouze o deklarativní text. Opírat o něj např. "povinnost pomoci spojencům vysláním dalších 200 vojáků do Afghánistánu" je tudíž naprosto nesmyslné, stejně jako tvrdit, že v případě napadení "se o nás spojenci postarají". 

Za prvé, abychom skutečně byli spojenci, musíme k tomu mít srovnatelnou politickou váhu a ozbrojené síly, jinak jsme jen trapné figurky a hadr na podlahu. 

Poznámka: Což objektivně jsme, protože jako stát Česká republika (žádné Česko) nemáme ani skutečnou armádu (viz jakákoliv definice armády jako součásti státu), ani politickou váhu (viz návštěva Ryana a reakce českých politiků, vydání Nikulina, "solidární" vyhoštění ruských diplomatů, ale třeba i kauza katarského prince, nebo připravovaný nákup amerických vrtulníků atd., atd.), a dokonce ani samostatnou zahraniční politiku, vyjádřenou konzistentní vizí mezinárodního postavení ČR a srozumitelnými národními zájmy.

A za druhé, je čistě a pouze na zvážení jednotlivých zemí, jak se do "pomoci" spojenci (-cům) v rámci NATO zapojí. Když usoudí, že mají svých starostí dost, klidně nám řeknou "Sorry jako ...", a je vystaráno. Navíc není vůbec jasné, proti komu by nás měli bránit, a kromě toho je většina armád NATO, s výjimkou americké, turecké, s výhradami polské, a s velkými výhradami francouzské a řecké, na tom velmi podobně jako ČR. Jen prázdné schránky bez reálných schopností vojensky bránit (a ubránit) své vlastní země, ať už proti vnějšímu nebo vnitřnímu nepříteli.

Mimochodem, NATO jako organizace selhala zatím ve všech mezinárodních konfliktech, v nichž byla požádána členskou zemí o reálnou vojenskou pomoc. Ať šlo o turecko-řeckou válku na Kypru, o problémy se somálskými piráty, a naposledy o řešení invaze ilegálních imigrantů do Evropy. S velkými výhradami bych se bavil o podopře ze strany NATO v britsko-argentinské válce o Falklandy. V těchto skutečně závažných případech členství v NATO dotčeným zemím v podstatě nepomohlo. Jediné akce, kde všechno fungovalo, byly agresivního charakteru. Lybie, Afghánistán, Irák, ... Tam to fungovalo a funguje dobře. Důvody pominu, ale s duchem Severoatlantické smlouvy už to dávno nemá co dělat.

 Ing. Jaroslav Štefec, CSc.

 V Praze dne 4.4.2018

________________________________________________________________________

OTEVŘENÝ DOPIS, ADRESOVANÝ PANU PREZIDENTOVI, OHLEDNĚ DUBLINU IV. A GLOBÁLNÍHO KOMPAKTU

Vážený pane prezidente,

tento rok bude rokem závažných rozhodnutí pro náš stát, a to s obrovskými dopady nejen pro jeho obyvatele, nýbrž i pro národ jako takový. Má být totiž projednána a podepsána smlouva Dublin IV. a následně i smlouva OSN tzv. Globální kompakt.

Naprosto převažující většina národa má oprávněné obavy o další existenci našeho státu, jazyka, kultury a způsobu života. Má obavy z plánované islamizace Evropské unie a tedy i ČR. Na rozdíl od zemí západní Evropy jsme však neměli nikdy žádné kolonie, vždy jsme žili jen ze své vlastní práce, ze které navíc spíše profitovali ještě i cizí. Nevidíme tedy sebemenší důvod k tomu, abychom k nám zvali masově migranty z jiných zemí.

Dle dostupných informací má být smlouva Dublin IV. projednávána na nejvyšší úrovni v červnu t.r.., přičemž tato smlouva mj.:

a/  omezí zodpovědnost prvních států za migranty a přenese ji na jiné státy EU, tedy i na ČR;

b/  k tomuto účelu zřizuje trvalý alokační mechanismus, který má fungovat permanentně a rozdělovat rovnoměrně migranty do všech členských zemí EU, a to i nad rámec dosud stanovených kvót, tedy i do ČR;

c/  umožní rozložit narůstající počty migrantů legálně rozdělovat mezi všechny členské země EU, včetně těch, které na hranicích Schengenu svá území nemají. Tito migranti budou tak přednostně přerozdělování do čtyř zemí (V4), které zatím přijaly nejméně migrantů. Jednou z přednostních destinací pro migranty se tak stane i ČR;

d/  obsahuje i tzv. reformu evropského azylového práva s tím, že cílem je zajistit ochranu migrantů již v regionu jejich původu. Migranti budou tak zlegalizováni ještě před odjezdem z domovské země. Jejich přepravu do Evropy budou zajišťovat neziskovky.

To znamená, že členské země (a tedy i ČR) budou muset přijímat trvale migranty, které jim bude přidělovat evropská agentura pro azyl nebo platit miliardové pokuty (EUR 250 tis./1 migranta v případě jejich odmítnutí).

Dále to znamená, že budeme muset předat evropské agentuře pro azyl a neziskovkám pravomoci k povolování pobytu migrantů na našem území. Tyto „instituce“ tak mají nahrazovat rozhodování vlád jednotlivých členských zemí EU.

Podle dalších navrhovaných smluvních dokumentů má dojít ke sjednocení sociální politiky a dávek v rámci EU s cílem zabránit dalšímu přesunu migrantů ze země, do níž byli přerozděleni. Měsíční příspěvek na 1 migranta přitom činí v Německu EUR 700,-, tj. cca 21.000 Kč. Dojde tak k obrovskému jednostrannému a ničím nezdůvodněnému zvýhodňováni migrantů oproti českým občanům a nejvíce seniorům, kteří si na důchod platili celý život. Rozdíly budou doslova propastné.

Na podzim r. 2018 má být v návaznosti na smlouvu Dublin IV. projednána na půdě OSN a následně i podepsána smlouva pod názvem Globální kompakt k migraci, a to mezi OSN a Evropskou komisí, která hodlá uzurpovat si právo podepsat tuto smlouvu za členské země EU jako akt společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, a to i bez jejich souhlasu.

Podle této smlouvy:

a/ má vzniknout občanům třetích zemí právo na migraci a to z kategorie občanských práv;

b/ státy, které tuto smlouvu podepíší a ratifikují, by se tímto krokem měly vzdát úplné kontroly svých vlastních státních hranic. Organizování migrace by tak mělo přejít z rukou orgánů jednotlivých států na Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a na neziskovky;

c/ podpisem této smlouvy Evropskou komisí by se tato smlouva měla stát závaznou pro všechny členské země EU a její případné neplnění má být vymahatelné a sankcionovatelné Evropským soudním dvorem. 

Význam a dopady na další vývoj v jednotlivých zemích z titulu obou shora uvedených smluv si uvědomují představitelé některých zemí, a proto vyjádřili nesouhlas s takovým postupem na úrovni Výboru stálých zástupců – jedná se o Polsko a Maďarsko. Od smlouvy Globální kompakt již odstoupily USA, dále pak Dánsko a Švýcarsko. K nim se dle posledních zpráv přidalo i Maďarsko.

S ohledem na uvedené skutečnosti obracíme se tímto na Vás, vážený pane prezidente, jako na nejvyššího představitele našeho státu, s žádostí:

a/ ponechat si řešení shora uvedené agendy v plném rozsahu ve svých rukou;

b/ odmítnout podpis smlouvy Dublin IV.;

c/ vyjádřit zásadní nesouhlas s případným vytvářením finančního tlaku na ČR ze strany vedení EU v této souvislosti, a to včetně zvážení účinných protiopatření ze strany našeho státu;

d/ vyjádřit zásadní nesouhlas s tím, aby jakýkoliv orgán EU podepisoval za ČR Globální kompakt či jiný typ smlouvy a odstoupit od smlouvy Globální kompakt podobně, jak to již učinily shora uvedené země.

Nepochybujeme o tom, že tímto dopisem vyjadřujeme zájem většiny obyvatel našeho státu, a to i nad rámec Vašich voličů v nedávné prezidentské volbě, neboť jde nyní o vše. Schyluje se k recidivě Mnichovské smlouvy z r. 1938 (o nás bez nás) a je jistě v zájmu nás všech již poučených historií této recidivě a tím i nejhoršímu pro náš stát Vaším osobním zásahem a naší podporou zabránit.

S pozdravem

Ing. Jaroslav Tichý / Aliance národních sil, www.aliancens.cz

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D. / předsedkyně Aliance národních sil a České mírové fórum

Petr Schnur, MA / České mírové fórum, místopředseda, www.ceskemiroveforum.com

Miroslav Starý / ANS, KČP, ČSBS a Severočeská pravda, www.severoceskapravda.cz

PhDr. Zdeněk Soukup / Platforma evropské civilizace, předseda, www.platformaec.cz

Ing. Karel Janko / Česká strana národně socialistická, předseda, www.csns2005.cz

Ing. Ivan Kratochvíl / Českoslovenští vojáci v záloze za mír, předseda www.csvvz.cz

PhDr. František Krejča / Národní domobrana, člen rady, www.narodnidomobrana.cz

MUDr. Marek Obrtel / Národní domobrana, člen rady, www.narodnidomobrana.cz

Ludvík Adámek / Občané 2011 – Spravedlnost pro lidi, předseda, www.obcane2011.eu

Ing. Marie Paukejová / Jihočeská růže, předsedkyně, www.jihoceskaruze.estranky.cz

JUDr. Ogňan Tuleškov / České národní listy, www.ceskenarodnilisty.cz

JUD. Rudolf Peltan / Klub českého pohraničí, předseda, www.klub-pohranici.cz

Martin Marcikán / Svobodný vysílač, www.svobodny-vysilac.cz

JUDr. Karel Hais / Český ombudsman, předseda,  www.ceskyombudsman.webgarden.cz

Zdeněk Chytra / Freedom for Europe / www.facebook.com/groups/wtoreality

PhDr. Ivan Müller, BA, MA, Ph.D. / historik, Votice

Ing. Jiří Oberreiter / ekonom zahraničního obchodu, Praha

Věra Jelínková / důchodkyně, Ostrava

Ludvík Smýkal / zeměměřič, Praha

MUDr. Silvie Kovářová / zubní lékařka, Plzeň

Ing. Pavel Nečas / podnikatel, Praha

Jindřich Vavruška / analytik, Praha

Ing. Jan Janíček / občan ČR

Jana Lorencová / novinářka

Stanislav Esner / profesionální řidič 

Zdeněk Bálek / policista

Ing. Jaromír Bradávka / občan ČR

Antonín Holub / občan ČR

Jaroslav Homola / občan ČR

Květoslava Verešová / Klub českého pohraničí

Ladislav Šimáček / Klub českého pohraničí

Antonín Suk / Aliance národních sil a Klub českého pohraničí

Karol Hrdina / Klub českého pohraničí a KSČM

Zdenka Jirmanová / KKČP, ANS, KSČM a Český svaz bojovníků za svobodu

Leoš Hamrský / Klub českého pohraničí

Jan Koros / Klub českého pohraničí a KSČM

Jana Hartmanová / Levicový klub žen, www.levicovyklubzen.cz

František Hainz / KČP, ČSBS www.zasvobodu.cz a KSČM

Oldřich Votrubec / KČP a KSČM

Stanislav Rulc / Klub českého pohraničí

RSDr. Oldřich Baťka / Klub českého pohraničí a ČSBS

Zbyněk Cincibus / KČP, ČSBS a KSČM

Josef Svoboda / KČM a KSČM

Ing. Pavel Rejf, CSc. / České národní listy, www.ceskenarodnilisty.cz 

Praha 21. 2. 2018

__________________________________________________________________________________

Petice proti Dublinu IV.

Vážení spoluobčané,


přiblížil se den, kdy Česká republika a ostatní státy Evropské unie mohou přijít o poslední zbytky suverenity. Přiblížil se den, kdy v Praze, Brně, Ostravě a dalších městech mohou vznikat no go zóny, stejné; jako ve Francii, SRN, Švédsku a dalších zemích. Pomyslným bodem zlomu je návrh Evropské komise na změnu azylové legislativy, známý pod označením Dublin IV.


Ze zmíněného dokumentu:


1. O rozmisťování žadatelů o azyl má rozhodovat bruselský úřad, bez ohledu na nesouhlas vlád členských států

PLATFORMA EVROPSKÉ CIVILIZACE JE ZDE:

http://platformaec.cz/knihovna/pomozte-sbirat-podpisy-pod-petici-proti-dublinu-iv


2. Má být vytvořen automatický mechanismus trestání států, které se budou přijímání azylantů bránit. Hrozí vysoké pokuty a omezování evropských dotací


3. Návrh obsahuje pasáže, ze kterých je zřejmé, že žadatelé o azyl, u kterých je malá šance na integraci do evropského kulturního prostředí, budou přednostně přidělováni do zemí, kde je zatím migrantů méně, než v západoevropských státech. V podstatě se tedy jedná o země Visegrádské čtyřky.


4. Dublin IV je nutné posoudit spolu s další aktivitou Evropské komise – harmonizací sociální politiky, sjednocením výše sociálních dávek pro migranty.


Vláda České republiky zatím Dublin IV odmítá. Za to ji patří dík. Je ovšem jasné, že bude vystavena nemalému tlaku ze strany Bruselu. Zavazujeme vládu, aby v žádném případě tomuto tlaku neustupovala. Na místě není ani sjednávání kompromisů. Proto se obracíme na vládu, na všechny poslance, senátory a europoslance s výzvou – vytrvejte i za cenu citelných sankcí ze strany EU, i za cenu toho, že toto společenství opustíme.


Vážení občané ČR, přispějte k zachování svrchovaného státu a připojte svůj podpis na přiložené petiční archy.


V Praze dne 4. 2. 2018


Petiční výbor:


PhDr. Zdeněk Soukup – mluvčí Platformy evropské civilizace
Benjamin Kuras – spisovatel a publicista
David Nepimach -7. republika
PhDr. Vladimíra Vítová, PhD – Aliance národních sil
MUDr. Marek Obrtel – Národní domobrana
Lukáš Lhoťan - Eurabia

__________________________________________________________________________________

Odpověď premiéra ČR na dopis, který mu byl adresován ohledně česko - německých vztahů.

Zde je odpověď pana premiéra Andreje Babiše na dopis, který mu zaslalo několik vlasteneckých subjektů. Za velmi důležitá považujeme následující slova pana předsedy vlády ČR: "Ujišťuji Vás, že vláda ČR bude prosazovat aktivní a srozumitelnou zahraniční politiku jednoznačně zaměřenou na prosazování českých národních zájmů. S pozdravem A. Babiš".

Odpovědi na dopisy adresované dřívějšímu premiérovi B. Sobotkovi, nebo jeho místopředsedovi Pavlu Bělobrádkovi, takové zakončení NIKDY neměly.

______________________________________________

ČMF podpořilo Kozácký bál dne 3.2.2018.

Přítomen byl také přímý účastník bitvy u Stalingradu - tehdy 16 letý chlapec, dnes 93 letý muž. Přítomni byli také zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu, Aliance národních sil atd.

ČMF podpořilo Kozácký bál dne 3.2.2018.

Přítomen byl také přímý účastník bitvy u Stalingradu - tehdy 16 letý chlapec, dnes 93 letý muž. Přítomni byli také zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu, Aliance národních sil atd.

____________________________________________________________________________________

Otevřený dopis premiérovi ohledně česko - německých vztahů.

                                                                                                                     Praha 15. 1. 2018

Vážený pane předsedo vlády,

vítáme Vás ve funkci, do které jste byl jmenován prezidentem republiky. S Vaším příchodem do čela vlády spojujeme řadu očekávání. Po letech dřívější vlády, která v praxi - aniž by brala v úvahu, že z hlediska právního je jejím partnerem pouze vláda Spolkové republiky Německo - jednala o zahraničně politických otázkách nejen se zemskou vládou Bavorska, ale dokonce i s jedním z německých spolků, tzv. sudetoněmeckým landsmanšaftem (SL), jenž nemá žádnou mezinárodně právní subjektivitu. Německá spolková vláda pochopitelně nikdy s nějakým našim spolkem nejednala a zřejmě ani jednat nebude.

Věci došly dokonce tak daleko, že pan D. Herman, dřívější ministr kultury, a pan P. Bělobrádek, zastávající funkci místopředsedy vlády ČR, jezdili i na sjezdy SL a zde pronášeli projevy, které byly, jak jsme plně přesvědčeni, v rozporu se zájmy republiky a našeho národa. Pan premiér Sobotka k tomu mlčel, čili souhlasil. Ostatně byl to on, kdo vyhlásil dvě teze, týkající se SL. Ta první obsahovala tvrzení, že landsmany nemůžeme považovat za žádné pohrobky nacistů. Tedy pan premiér cosi tvrdil, aniž by tvrzení, jak je obvyklé v demokratické společnosti, doložil nějakými argumenty. Podíváme-li se do prvních základních dokumentů SL, zvláště pak do tzv. Charty německých vyhnanců, jež je považována mezi landsmany za živou, zjistíme, že mezi jejich signatáři převažují bývalí nacisté.

O tomto charakteru SL vypovídá i Dr. Eva Hahnová, historička žijící v Německu. Ta označila SL za držitele kontinuity henleinismu.

Stejné je to i s druhou sobotkovskou tezí. Můžeme i sudetské Němce považovat za spojence. Asi v tom smyslu se pan premiér vyjádřil. Když se však podíváme do základních dokumentů, tak zjistíme, že Sobotkovi spojenci nás mohou dostat až k dalšímu Mnichovu. Program dvaceti bodů mluví jasně:  „Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem. (Bod 16.)“ Pro tentokrát bychom byli ještě v horším postavení než naši dědové a otcové, kdyby tento program SL naplnil.

Rovněž tak prosíme o Vaši pozornost v další záležitosti. Pan P. Bělobrádek ještě v létě roku 2017 mluvil o novelizaci stanov SL jako o hotové věci. Právo psalo o tom, taktéž v tomto roce, že novelizace stanov se B. Posseltovi povedla. Tato tvrzení jsou nepravdivá.  Podle informací, které máme z německého tisku, příslušný rejstříkový soud novelizaci stanov odmítl registrovat, a proto platí stanovy SL v původním znění. Je již na čase říci naší veřejnosti pravdu.

A zde jsou další fakta. V r. 2015 na sjezdu SL mluvil H. Seehofer o tom, že jsme se při vyhánění německého obyvatelstva dopustili zločinů proti lidskosti. B. Posselt na stejném sjezdu nás obvinil z chladných válečných zločinů. Několik měsíců poté, jak vyplývá z materiálů o tzv. Dni vlasti, který se konal v Rakousku v září téhož roku, jsme dokonce byli prohlášeni za genocidní zločince. Pan Bělobrádek (místopředseda české vlády), ani pan L. Zaorálek (ministr zahraničních věcí) - ač jsme je informovali - nebyli schopni na tyto lživé protičeské útoky patřičným diplomatickým způsobem odpovědět, ani učinit dotaz, ani podat protestní nótu.

Prosíme Vás o laskavost. Nechte prošetřit námi uvedené skutečnosti, rádi je upřesníme a doplníme, projevíte-li zájem. Není možné, aby ti, kdož na nás tak útočili, a to dokonce s přímou či nepřímou podporou některých „našich“ politiků, mohli bez jakýchkoliv důsledků vést lživé protičeské útoky a dokonce se vydávat za naše přátele.

Na závěr se chceme podívat do současnosti. Druhé kolo prezidentských voleb bude zřejmě silně bouřlivé. Prosíme proto, vedeni zkušenostmi několika útoků na našeho prezidenta M. Zemana - a to nikoliv pouze verbálních - o zajištění jeho plné bezpečnosti po dobu volební kampaně.  Jsme přesvědčeni, že toho lze dosáhnout, kromě dalšího, i přijetím zákona na ochranu republiky, či novelou trestního zákona, jež by obsahovala několik nových skutkových podstat trestných činů.  Kdyby místo oné ukrajinské aktivistky číhal na prezidenta nějaký terorista s revolverem, mohli jsme mít již státní pohřeb. Zákon na ochranu republiky by zvýšenou měrou chránil i všechny naše ústavní činitele a zejména prezidenta republiky. První republika musela nejprve ztratit ministra Rašína, který byl atentátníkem zavražděn, a teprve poté přijala zákon na ochranu republiky.

Vážený pane předsedo vlády, naše vlastenecké subjekty Vám ze srdce přejí hodně zdaru v nadcházející státnické činnosti. Věříme, že zájem republiky a našeho národa pro Vás bude měřítkem veškeré vládní činnosti. K tomu Vám pomáhej Bůh!

S úctou

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., předsedkyně Českého mírového fóra

z pověření

Aliance národních sil, www.aliancens.cz

Česká strana národně socialistická www.csns2005.cz

České mírové fórum www.ceskemiroveforum.com

České národní listy www.ceskenarodnilisty.cz

Českoslovenští vojáci v záloze za mír www.csvvz.cz

Klub českého pohraničí www.klub-pohranici.cz

_____________________________________________________________________

Chce Německo pohltit Českou republiku?

V sobotu dne 13. 1. 2018 se konal seminář na téma Aktuální problematika "sudetoněmeckých" vztahů a role Německa vůči ČR a EU. Seminář se uskutečnil díky laskavosti KSČM v prostorách budovy této politické strany. Seminář organizovalo České mírové fórum v rámci Aliance národních sil. Účastnili se též zástupci Klubu českého pohraničí, Agentury Exanpro, Československých vojáků v záloze za mír, politické strany Občané 2011, politické strany Bezpečnost Odpovědnost Solidarita a České strany národně socialistické. Přednášel JUDr. O. Tuleškov - České národní listy. Celý seminář nahrával Svobodný vysílač.

Celý záznam semináře je zde: http://www.svobodny-vysilac.cz/16311-2/

 Základní dokumenty „sudetoněmeckého landsmanšaftu“

 

Mapa „Drang nach Osten“ a její barevná legenda jsou ZDE:

http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/Drang.jpg

http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/legenda.jpg

 

Základní dokumenty „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ 1. – 4. část jsou ZDE:

 

http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/zakladni-dokumenty-SL-I.htm

http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/zakladni-dokumenty-SL-II-170203.htm

http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/zakladni-dokumenty-SL-III-170204.htm

http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/zakladni-dokumenty-SL-IV-170205.htm

________________________________________________________________________________

V USA proti vojenským základnám.

„ USA zahraniční vojenské základny jsou hlavními nástroji imperiální globální nadvlády“

 Toto konstatování není z žádné naší schůze nebo konference. Je to přiznání organizátorů  Konference „ Koalice proti americkým zahraničním vojenským základnám“, která se bude konat ve dnech 12-14 ledna 2018 v Baltimore, Maryland USA. Jde o  první konferenci o amerických zahraničních vojenských základnách, kterou organizuje „ Koalice proti americkým zahraničním vojenským základnám“. Tato konference je produktem měsíce trvající diskuse a plánování ze strany představitelů, mírových, ekologických a o spravedlnost usilujících organizací ve Spojených státech .Cílem podle organizátorů je vytvořit širokou koalicI míru, spravedlnosti , ekologických organizací a aktivistů ve Spojených státech pro pokračující hnutí k uzavření všech zahraničních vojenských základen USA. Koalice byla vytvořena z iniciativy Mírové Rady USA a je v ní dosud dalších 5 organizací:

United For Peace and Justice (UFPJ)

• Labor Fightback Network

• Environmentalists Against War

• Canadian Peace Congress

• Upstate Drone Action (New York

Konference se bude konat v součinnosti se Světovou radou míru. Aktéři Koalice v rámci přípravy Konference uzavřeli dohodu o spolupráci. Vzhledem k zajímavosti formulací  uvádím překlad dokumentu.

Koalice proti americkým zahraničním vojenským základnám

Prohlášení o jednotnosti

My, níže podepsaní zástupcií mírových, o spravedlnost usilujících a ekologických organizace,projednali a schválili následující body jednoty a zavázali se ke spolupráci. Společné vytvoření koalice proti americkým zahraničním vojenským základnám s cílem zvýšit povědomí veřejnosti a organizování nenásilného masového odporu vůči zahraničním základnám armády USA..Zatímco my můžeme mít vzájemně rozdíly v jiných otázkách, my všichni souhlasíme, že USA zahraniční vojenské základny jsou hlavními nástroji imperiální globální nadvlády , válek  a agrese a že uzavření amerických zahraničních vojenských základen je jedním z prvních nezbytných kroků směrem ke spravedlivému, mírovému a udržitelnému světu. Naše přesvědčení o naléhavosti tohoto nezbytného kroku je založeno na následující skutečnosti

Spojené Státy udržují nejvyšší počet vojenských základen mimo své území, odhadované na téměř 1000 (95% všech zahraničních vojenských základen na světě). V současné době existují USA vojenské základny v každé zemi Perského zálivu s výjimkou Íránu. Spojené státy mají navíc 19 námořních letadlových lodí (a dalších 15 plánovaných) které jsou součástí skupiny Carrier Strike, složené  zhruba ze 7500 zaměstnanců - křídlo 65 až 70 letadel – každou  z nich lze považovat za plovoucí vojenskou základnu Tyto základny jsou centry agresivních vojenských akcí, hrozeb politických , eko-sabotáže , špionáže a zločinů proti místnímu obyvatelstvu.  Navíc jsou tyto vojenské základny největšími uživateli fosilních paliv na světě, těžce přispívání k degradaci životního prostředí. Roční náklady těchto základů na americké daňové poplatníky činí přibližně 156 miliard dolarů. Podpora amerických zahraničních vojenských základen vypouští fondy, které lze využít k financování lidských potřeb a umožnit našim městům a státům poskytovat potřebné služby pro lidi.

To učinilo USA nejvíce militarizovanou společností a vedlo ke zvýšenému napětí mezi USA a zbytkem světa. Stanice po celém světě, téměř 1000 v počtu, zahraniční vojenské základny USA jsou symbolem schopnosti Spojených států Státy zasahovat do života suverénních národů a států. Mnoho jednotlivých národních koalic - např. Okinawa, Itálie, ostrov Jeju Ko-Diego Garcia, Kypr, Řecko a Německo - požadují uzavření základny na jejich území. Základna, kterou Spojené státy nelegálně obsadily nejdelší dobu více než jedno století, je záliv Guantánamo, jehož existence představuje porušování mezinárodního práva. Od roku 1959 vláda a lidé z Kuby požadují vládu Spojených států, aby vrátila území Guantánamo Kubě

Americké zahraniční vojenské základny NEJSOU k obraně americké národní nebo globální bezpečnosti. Jsou to vojenské projevy  USA  narušující  život suverénních 

zemí jménem dominantních finančních, politických a vojenských zájmů vládnoucí elity .Ať už jsou pozváni v zájmech domácích elit, které souhlasily s tím, že jsou mladšími partnery, ,žádná země, žádný stát, žádná vláda, nemohou tvrdit, že mohou rozhodovat úplně v zájmu svých obyvatel, se zahraničními vojáky na  své půdě kteří  zastupují jiné zájmy a to proti národnímu zájmu vlastního státu..Musíme se všichni spojit, abychom se aktivně postavili proti existenci amerických zahraničních vojenských základen a požádat  jejich okamžité uzavření. Zveme všechny síly míru, sociální a environmentální abychom se připojili k naší obnovené snaze dosáhnout tohoto společného cíle.

Myslím k, že k tomu není co dodat a jen přát organizátorům úspěch v další práci ve prospěch míru a zrušení vojenských základen USA na cizích územích, jako jednoho z předpokladů odvrácení nebezpečí válek.

Ve dnech konání konference bude její průběh možno sledovat živě na níže uvedeném odkazu -  doporučuji poslech.

Jiří  Bureš, plk. v.v.

______________________________________________________________________

Sdílet tuto stránku