74. výročí osvobození obce Cikháj

Milí spoluobčané, vážení přátelé!

Toto místo našeho každoročního setkání je spjato s nejtragičtější a nejbolestnější epochou dějin naší obce, kraje, naší vlasti, z krutou 2. světovou válkou. O této válce bylo mnoho napsáno a řečeno.

V těchto dnech se znovu a právem k ní vracíme. Byl to nejen boj armád, ale také především to bylo střetnutí dvou společenských soustav. Šlo o bitvu nejagresivnější síly západního světa representovaného fašistickým Německem proti zemích Evropy s cílem je ovládnout, nastolit svůj evropský pořádek.

Tyto síly přepadly Sovětský svaz, aby zlikvidovaly jeho politický a společenský  systém,  aby získaly jeho území, jeho veliké nerostné bohatství, levnou pracovní sílu. 

Zabráním našeho pohraničí a okupací naší vlasti před 80 ti léty jsme ztratili  jednu třetinu území s 1 250 000 obyvateli české a slovenské národnosti, 40 procent všeho průmyslu a většinu surovinových zdrojů, přervány byly dopravní spoje, zničen obranný systém. Německý fašismus  chtěl zotročit a vyhladit náš národ, Slovany vůbec.

V přetěžkých bojích, za cenu obrovských lidských, duchovních a materiálních ztrát, podrželi a uchránili vojáci Rudé armády své dílo Října 1917.  Uhájili i nezávislost jiných národů a států, dali odpověď za Mnichov 1938 a 15. březen 1939, za protektorát Čechy a Morava, za 360 tisíc padlých a gestapem umučených Čechoslováků.

Jsem součástí generace, která jako poslední si pamatuje tuto hrůznou válku.

 Nezapomenutelné jsou příjezdy kolon německých vojsk a  gestapa do naší obce. Zatýkali naše občany, vyslýchali a odváželi je do koncentračních táborů.

 Pouštěli psy vlčáky po vesnici a do houštin kolem obce. Střelbou do lesa zastrašovali občany, ze školy a z místní knihovny byly odstraněny všechny vlastenecké knihy, obrazy presidentů, hranice obce byly stanoveny německo-českým nápisem, agenda na obecním úřadě musela být konaná v němčině, z Památníku obětem 1. světové války byly odstraněny jména padlých občanů i státní znak naší republiky. Z místní zvonice odvezli zvon. Spolu s konfidenty hledali partyzány.

Přes veškerá opatření okupačních vojsk, působení Vlasovců, práce partyzánů neustala. Vedle oddílů Jan Kozina, Vpřed, Kirov, nejvýznamnějším oddílem u nás bylo Zerevo a především partyzánská brigáda M. J. Hus.

Členové jejího štábu přišli do naši obce z Nové Huti, ze základny na kótě 801, z Kamenného vrchu. Navázali spojení s místními občany a získali je ke spolupráci. Uznání zaslouží rodina Opatova, Vajsova, Bukáčkova, rodiny Hamanovy, Ptáčkovy, rodina Blažíčkova, Litochlebova, Jaitnerova a dalších.

Brigáda M. J. Hus měla  velké ztráty. Do 5. května 1945 vedle materiálních ztrát, zbraní, úkrytů a vysílaček bylo zabito v bojích 119 partyzánů,  ve vězení zemřelo 46  spolupracovníků.

V Cikháji vypálili Němci domek spolupracovníka brigády Josefa Vajse, prostříleli kulomety domek Josefa Roučky a zatkli 11 místních občanů včetně tří žen.

Poslední vítězný boj s přesilou německých vojsk svedli partyzáni 27. dubna 1945 v lese  za  Cikhájem směrem ke Kocandě. Šlo o boj o sovětský výsadek s potravinami a zbraněmi.  

Dne 1. máje 1945 obstoupila fašistická vojska obec, každý dům obklopili kulomety, prováděli podrobné prohlídky. Hledali partyzány, obci hrozila totální likvidace. Díky zpravodajské činnosti partyzánů odjeli Němci s nepořízenou. Bolest, strach a utrpení rodin jsme prožívali všichni.

  S velkým respektem si připomínáme  ukončení války, osvobození naší vlasti a příjezd Rudé armády do Prahy dne 9. května 1945, hrdinství rudoarmějců, spolupráci armád protihitlerovské koalice.

Nezapomenutelná je osvobozovací úloha našich vojsk nejen na západní straně, ale pod vedením generála L. Svobody, na Východě, nezapomenutelná je její součinnost s Rudou armádou, boje u Sokolova,  na Dukle, příchod našich vojsk do Prahy.

S hrdostí a úctou si připomínáme Pražské povstání českého lidu proti německému fašismu, ale i povstání  obyvatel Cikháje 5. května 1945.  Občané káceli smrky přes  silnice vedoucí do obce, aby  zabránili dalšímu příjezdu německých vojsk a gestapa. Odpoledne toho dne partyzáni prohlásili naši obec za svobodnou. Na budovách zavlála po šesti letech československá vlajka.

10. května 1945 přijel do obce první voják vítězné Rudé armády, posléze na čas několik skupin maďarských vojáků a především 12. května 1945 1. 200 vojáků Rumunské armády. Pomáhali zatýkat zběhlé německé vojáky, starali se o bezpečnost a pořádek v obci, o svoji očistu. Jejich odjezdem dne 27. května 1945 skončila v obci Cikháj 2, světová válka. Občané se radovali. Spolu s partyzány slavili vítězství, svobodu.

Vážení přátelé!

 Odpůrci den, co den projevují zjevnou snahu narušit  osvobozovací úlohu Sovětského svazu. Znevažují  zdroje, z nichž se rozvíjela naše poválečná republika, socialistické principy naší poválečné  státnosti.

 Po odmítnutí idejí, za které bojovali partyzáni a naše vojska na Dukle, a  po následném společenském převratu v roce 1989, se objevovaly v tisku články od pisatelů, kteří v době   2. světové války  nežili. Psali články , které znevažovaly a snižovaly významnou roli partyzánů a stejně tak zapojení občanů do odboje. Znehodnocovali a degradovali boj Rudé armády proti fašistickým vojskům.

 Člověk je na pokraji rozumu a nevěří vlastním uším a očím a přemýšlí zda nejsme v novém  národním ohrožení.                 .

 My však dobře víme, že partyzáni byli vlastenci. Pomáhali vymanit naše národy z nedobrých zkušeností, které vedly ke vzniku 2. světové války a k obrovským tragédiím našeho lidu. V obcích a městech již na konci války pomáhali zakládat místní a okresní národní výbory jako budoucí orgány české správní moci. Nezapomínejme na jejich odkaz.

Milujme svoji vlast. Máme zemi krásnou, zemi milovanou, stejně jako milou naši obec a okolní místa, města, naši   Českomoravskou vysočinu.

 Braňme svoji vlast! Bojujme za pravdivý výklad její historie, za právo na suverenitu, za právo na její existenci a rovnoprávnost.

Vážení přátelé!

Tento Památník v Cikháji je symbolem vzdoru občanů a partyzánů proti německému fašistickému nepříteli, proti jeho krutosti, je znamením těžkých a složitých zápasů za svobodu našeho lidu.

Tento Památník je symbolem  boje za skutečnou demokracii, za rovnost lidí,  za úctu člověka k člověku a především je vzdáním úcty těm, kteří za osvobození vlasti trpěli v koncentračních táborech a další položili své životy. Každá oběť měla konkrétní tvář, vlastní osud a nezcizitelné právo na život.

Věřím, že hodnoty míru, přátelství, šťastného života, nás dnes přivedly k tomuto Památníku protože jsme těmi, kteří si váží velikosti a důstojnosti člověka, protože jsme těmi, kteří si váží člověka bez ohledu jeho politického přesvědčení či náboženského vyznání.

Snažme se, aby tento Památník zůstal i nadále místem vzájemného porozumění mezi českými a ruskými partyzány, mezi lidmi různých národností, symbolem míru. 

Rudolf Hegenbart

___________________________________