Rozhovory

8. led, 2019

Jak se stalo, že jste se postavila do čela Českého mírového fóra (ČMF)? Jak tato organizace vznikla a kdy?

Od roku 2000 jsem byla místopředsedkyní České mírové společnosti (ČMS), která organizovala několik mezinárodních mírových konferencí ve spolupráci se Společností Berthy von Suttnerové a s paní Corou Weissovou, prezidentkou Haagského apelu pro mír (Hague Appeal for Peace). Česká mírová společnost však - v souvislosti s úmrtím několika členů - zanikla, a proto v roce 2003 vzniklo České mírové fórum, jehož činnost navazovala právě na aktivity předcházející společnosti. Kontinuitu činnosti garantoval především předseda původní ČMS, diplomat pan Jiří Sobotka.

Našim čtenářkám a čtenářům je jméno pana Jiřího Sobotky známo, protože mnohokrát publikoval i na stránkách Haló novin.

Dovolte další otázku: Místopředsedou vámi řízené organizace je publicista Petr Schnur žijící v Německu, s nímž jsme přinesli v našem listu také rozhovory. Jak se protnuly vaše cesty?

V devadesátých letech jsem spolupracovala se skupinou českých politologů žijících ve Francii a Německu a s vynikajícím historikem Janem Tesařem, který žil v Paříži. Mezi tyto skvělé lidi patřil právě Petr Schnur. Všichni spolupracovali s francouzskou Stranou pracujících a s francouzskými a německými odbory. Tyto organizace v Paříži pořádaly velké demonstrace proti EU a Maastrichtské smlouvě a já jsem bývala zvána jako oficiální host z České republiky.

Proč se domníváte, že je nutné zakládat organizace, jako je České mírové fórum?

Moderní mírové organizace existují od konce druhé světové války. Například již v roce 1949 vznikl Stálý výbor pro světový mír a na něj pak navázala současná Světová rada míru. Ze strany všech českých vlád po roce 1989 však není vidět snaha o udržení světového míru. Kdyby tomu tak bylo, tak by totiž nemohla být Česká republika součástí NATO, neboť NATO ohrožuje světový mír již od svého vzniku. Organizace Severoatlantické smlouvy, která sídlí v Bruselu, vznikla v roce 1949, tedy šest let před vznikem Varšavské smlouvy (Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci; 1955), a slovy prvního generálního tajemníka Hastingse Ismaye bylo úkolem NATO »udržet Ameriku v Evropě, Rusko mimo západní Evropu a Německo při zemi«.

Hlavní činností mírových organizací dnes je pravdivé informování veřejnosti o světové politické situaci - tedy tvorba informačního pole, které je ale úplně jiné než to, které tvoří mainstreamová proválečnická média. Dále navazování mezinárodních kontaktů s obdobnými mírovými organizacemi a veřejné vyjadřování názorů - například i na demonstracích.

Zúčastnila jste se vy nebo další členové ČMF listopadové dublinské konference proti americkým základnám a základnám NATO?

O této konferenci jsme publikovali informativní články v alternativních médiích. Ve spolupráci s Asociací Vojáci proti válce

jsme členům konference zaslali slova podpory. Navíc úzce spolupracujeme s iniciativou NE základnám a jejich zástupce na konferenci v Dublinu přítomen byl (delegátem byl Petr Pick, s nímž jsme přinesli 5. 12. 2018 rozhovor – pozn. aut.).

Čím si vysvětlujete, že český člověk je ukolébán k neaktivitě ve smyslu úsilí o mír? Nemáte pocit, že toto téma v ČR málokoho zajímá?

Lidé jsou ukolébáváni médii, že jim de facto nic nehrozí, a považují mír za samozřejmost. Mají pocit, že ani České republice žádný válečný konflikt nehrozí. To je ale velký omyl. Tím, že jsme součástí NATO, se na světových válečných konfliktech vlastně přímo podílíme a také jsme povinni za to nést dle mezinárodního práva odpovědnost. To si ovšem lidé vůbec nepřipouštějí a myslí si, že válečné konflikty daleko ve světě (byť se na nich jistým způsobem podílí naše armáda v rámci NATO) se jich netýkají. To je však velký omyl.

Na přátelském setkání Vlasteneckého fóra v prosinci jste informovala, s kým České mírové fórum kooperuje. Mě zaujali kanadští indiáni. V jakém smyslu jde u nich o mírové úsilí?

Když se podíváte na jejich webové stránky, tak zjistíte, že mají úplně stejné problémy jako my. Chtějí zachovat svůj národ a podporují světovou politiku míru. Úzké kontakty s nimi udržuje místopředseda ČMF Petr Schnur. Mohawští indiáni veřejně vystupují, pořádají osvětové semináře, pochody míru atd. Jsou si vědomi toho, že celá Země je propojena, a tím i lidstvo, a usilují o jeho záchranu. Jinými slovy prosazují místní a světovou mírovou politiku, a to velmi aktivně. Oni totiž vědí, že se jich to bytostně týká. Oni to vědí, na rozdíl od mnoha Čechů.

Řekla jste, že ČMF má základnu sympatizantů v Německu. Znamená to, že Němci nevnímají mírové hnutí jako něco obtěžujícího nebo zbytného? Jak vypadá německé mírové hnutí?

ČMF má základnu především v České republice, ale tím, že místopředseda Petr Schnur žije v Německu a má kontakty i ve Francii, tak ČMF může pro spolupráci úzce využívat těchto německých a francouzských kontaktů a podílet se tak na mnoha evropských mírových aktivitách. V obou zemích je však daleko silnější mírové hnutí než v České republice. V obou zemích je totiž daleko větší množství lidí, kteří cítí svoji osobní odpovědnost a veřejně vyjadřují nesouhlas s válečnou politikou vlastních vlád v rámci NATO. Tito lidé se snaží působit politicky i mediálně ve prospěch míru. Vím, že to může znít jako fráze, ale v současné době je to velmi odvážná a nesmírně důležitá činnost. A týká se naprosto všech, ačkoliv to nemnozí chápou.

NATO vnímáte kriticky, tedy je to obranný, či útočný pakt? Tisíc vojenských základen NATO, resp. USA, mimo jejich vlastní území - to jsou »ambasády míru«, nebo naopak nástroj agrese a vměšování?

NATO je jednoznačně útočný pakt. Svědčí o tom všechny válečné konflikty, které pod rouškou lidských práv rozdmýchalo po celém světě. NATO sice má ve své zakládající listině slova o míru, ale to je tak vše. Hlavním cílem vzniku NATO bylo vytvořit vojenský pakt proti tehdejšímu Sovětskému svazu, který de facto vyhrál druhou světovou válku a k jehož vítězství se pak připojili tzv. spojenci. A právě tito tzv. spojenci hned v roce 1949 vytvořili vojenský pakt proti vítězi.

NATO se s tím od svého vzniku ale nikdy netajilo, dokonce dodnes je na stránkách zakládající smlouvy uváděno toto odůvodnění jeho vzniku: »Hlavním cílem tehdy bylo vytvořit koalici vzájemné pomoci jako odpověď na riziko, že by Sovětský svaz usiloval o rozšíření svého vlivu, jenž získal ve státech východní Evropy, i na další části starého kontinentu.«

ČR do NATO vstoupila v roce 1999, a to navzdory přání většiny obyvatelstva, a navíc bez referenda! Tento rok uplyne 20 let od našeho vstupu a ČMF hodlá ve spolupráci s dalšími mírovými organizacemi vyvinout snahu o zahájení vystoupení ČR z NATO dle čl. 13 zakládající smlouvy, kdy »po 20 letech platnosti smlouvy může kterákoliv smluvní strana odstoupit od smlouvy rok poté, co podá oznámení o odstoupení vládě Spojených států amerických, která vyrozumí vlády ostatních smluvních stran o každém oznámení o odstoupení«.

Vystoupit z NATO z české politické scény vyžaduje programově parlamentní KSČM a dále některé mimoparlamentní složky, například OI Ne základnám, platforma Spojenectví Práce a Solidarity ad. Hodláte také s nimi spolupracovat na této kampani?

S mnohými uvedenými organizacemi spolupracujeme. Zdá se však, že ale ani tyto organizace nemají odvahu říci zcela otevřeně, že požadují vystoupení naší země z NATO. Na české politické scéně vystoupení z NATO požaduje pouze pět malých neparlamentních vlasteneckých stran: Aliance národních sil, Česká strana národně socialistická, Česká strana národně sociální, Národní demokracie a republikáni. Co se týče programu Strany demokratického socialismu a KSČM, pak přesněji řečeno požadují zrušení NATO, nikoli vystoupení z NATO. Ovšem, jak mohou požadovat zrušení NATO, které je doslova a do písmene ve vlastnictví USA?

(Ve volebním programu KSČM je uvedeno »budeme usilovat o ukončení členství ČR v NATO« a dále požadavek prosazování celonárodního referenda o vystoupení z NATO, popř. vystoupení z jeho vojenských struktur. SDS usiluje o přeměnu NATO na výlučně obranné seskupení – pozn. aut.)

Kde vidíte rozbušky ohrožující mír?

Ve vojenské doktríně USA, a tím pádem v NATO, a tím pádem v celé Evropské unii. Již v roce 1999 bylo rozhodnuto o nové strategické doktríně Severoatlantického paktu. Touto doktrínou se vymklo jakékoli národní a mezinárodní kontrole a samo sebe postavilo do role žalobce, soudce a exekutora. NATO není obranný spolek, ale nejefektivnější privatizační armáda v dějinách lidstva, která dobývá země a zároveň provádí řízenou vojenskou demolici suverénních států takovým způsobem, aby byly připraveny na následující ekonomickou invazi »zahraničních investorů«.

Tato ničivá loupežná tažení ve službách nadnárodních finančních a ekonomických kartelů jsou financována z prostředků daňových poplatníků, tedy nás občanů, kteří jsou zároveň vystaveni narůstajícímu sociálnímu úpadku.

Co říkáte téměř občanské válce ve Francii? Fandíte tzv. žlutým vestám, nebo francouzské vládě?

Média o tom samozřejmě nehovoří, ale jedná se o historickou událost. Francouzi se postavili za svá práva a zastali se tak mnoha dalších lidí po celém světě, kteří jsou znechuceni nespravedlností kapitalismu. Hnutí žlutých vest zpochybňuje stávající neoliberální kapitalistický systém. Ve svém manifestu mají tři zásadní požadavky: vystoupit z EU, vystoupit z NATO a zestátnit strategická odvětví národního hospodářství a přírodního bohatství. Bez těchto základních tří bodů se totiž nemůže vůbec nic změnit! Hnutí žluté vesty je také inspirací pro veřejnost v ostatních evropských zemích, aby požadovala svá přirozená práva a nenechala si všechno líbit.

Naše čtenářky a čtenáře by zajímalo, jakou máte profesi a rodinu. Prozradíte něco?

Absolvovala jsem Univerzitu Karlovu, obor žurnalistika a politologie. V letech 1998–2002, když byl ministrem školství Eduard Zeman, jsem působila jako mluvčí ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Poté jsem pracovala jako analytička Úřadu vlády ČR a dále jako koordinátorka Monitorovacího výboru Evropského sociálního fondu na ministerstvu práce a sociálních věcí. V letech 1994–2000 jsem byla členkou Ústředního výkonného výboru ČSSD. Jako delegátka dvou sjezdů ČSSD jsem dávala opakovaně návrh na zrušení tzv. bohumínského usnesení a vystupovala jednoznačně proti členství ČR v NATO a proti bombardování Jugoslávie, ale marně. V devadesátých letech jsem vystupovala v Paříži na demonstracích proti Maastrichtské smlouvě EU. Od června loňského roku jsem předsedkyní politického hnutí Aliance národních sil.

Mám dva úžasné syny a milujícího manžela, tedy skvělé rodinné zázemí. Byla jsem vychována v lásce k přírodě, literatuře a hudbě. Miluji zahrady, květiny, klasickou literaturu a starý jazz 20. a 30. let.

Monika HOŘENÍ

 

ZDROJ: http://www.halonoviny.cz/articles/view/49477455

______________________________