Dopisy předsedům KSČM, SPD a Trikolory ohledně německých reparací.

Vážený pan

Tomio Okamura

místopředseda Poslanecké sněmovny PČR

a předseda SPD

 

 

 

V Praze dne 2. 12. 2020

 

 

 

Vážený pane předsedo,

 

v nedávných dnech jsme zaslali panu Ing. Andreji Babišovi, předsedovi vlády ČR, otevřený dopis ve věci, která se týká  vymáhání reparací, jež nám je Spolková republika Německo na základě příslušných  norem mezinárodního práva povinná zaplatit. Text tohoto dopisu přikládáme.

 

Nejde o naši první akci takto zaměřenou. Někteří z nás se touto otázkou zabývají již téměř dvacet let. V současnosti, v souvislosti s celkovou  těžkou ekonomickou situací, v níž se nacházíme, hluboce deficitním rozpočtem a zvyšujícím se zadlužením republiky, považujeme  hledání a nalézání dalších finančních zdrojů za jeden z prvních úkolů skutečných politiků a státníků, kteří vidí mnohem dále než na několik miliard v rozpočtu přesunovaných z jedné položky na druhou.

 

V této situaci považujeme za naši neodkladnou povinnost  se s plnou vážností a rozhodností zabývat reparacemi, které nám má Německo zaplatit.  Tím nemyslíme napsat jeden otevřený dopis, ani v předmětné záležitosti jednou interpelovat a pak se téměř bez odezvy v tichosti smířit s tím, co bylo sděleno. To je velmi málo! Jsme přesvědčeni, že musí jít o celý komplex akcí, které budou směřovat k vytčenému cíli. Nadto je velmi pravděpodobné - téměř až jistě, že kampaň za reparace proroste až do vlastní volební kampaně. Jedním z jejich hesel by mělo být: „Volte jen strany a hnutí, které bojují za zaplacení reparací!“ Toto či podobné heslo chceme vytýčit již během nepříliš dlouhé doby v rámci zahájení širší celospolečensky zaměřené akce.

 

Víme, že otázkou reparací se zabývá SPD i Vy osobně. Proto předpokládáme, že naše vzájemná spolupráce v této záležitosti může přispět k dosažení předmětného cíle. Bude to zřejmě běh na delší trať. Počítejme s tím a připravme se na blízkou dobu, kdy se zaplacení reparací stane - jak doufáme - jedním z dlouhodobých celospolečenských cílů. Je českým národním i státním zájmem, aby nám Německo zaplatilo reparace, které nám dluhuje.

 

Domníváme se, že prvním krokem, který bychom měli učinit každý po své linii, je zjistit kolik miliard nám Německo dluhuje. Zpravidla se udává od 320 do 360 miliard Kč. Obvykle se naše reparační pohledávky vůči Německu vyjadřují  v korunách v hodnotě z roku 1938. V mezinárodních vztazích je však běžné, že celkový dluh se též úročí, Tedy je nutné zjistit, kolik celkově tyto úroky z nezaplacených reparací  činí do roku 2020. Jsme přesvědčeni, že reparace by měly být zatíženy úrokem nejpozději od roku 1990, kdy došlo ke sjednocení Německa a odkdy nám Němci odmítli zaplatit reparace. Měli bychom též dojít k hrubému odhadu celkové reparační částky. Zatím se její výše odhadově pohybuje od 5 bilionů do 10 bilionů korun. Již jen uveřejnění celkové reparační částky bude mít velký motivační ohlas. Jsme připraveni spolupracovat i na úrovni expertní.

 

Děkujeme Vám za vše, co v předmětné záležitosti učiníte.

 

S přáním zdaru společné akci! 

                                                                                                                          

 

 

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., České mírové fórum

 

Příloha: Otevřený dopis A. Babišovi

https://aliancenarodnichsil.cz/zadost-o-vymahani-reparaci-po-nemecku-otevreny-dopis-premierovi/

 

___________________________________________________________________

 

        

 

 

Vážený pan

JUDr. Vojtěch Filip

místopředseda Poslanecké sněmovny PČR

a předseda KSČM

 

 

V Praze dne 2. 12. 2020

 

 

 

Vážený pane předsedo,

 

v nedávných dnech jsme zaslali panu Ing. Andreji Babišovi, předsedovi vlády ČR, otevřený dopis ve věci, která se týká  vymáhání reparací, jež nám je Spolková republika Německo na základě příslušných  norem mezinárodního práva povinná zaplatit. Text tohoto dopisu přikládáme.

 

Nejde o naši první akci takto zaměřenou. Někteří z nás se touto otázkou zabývají již téměř dvacet let. V současnosti, v souvislosti s celkovou  těžkou ekonomickou situací, v níž se nacházíme, hluboce deficitním rozpočtem a zvyšujícím se zadlužením republiky, považujeme  hledání a nalézání dalších finančních zdrojů za jeden z prvních úkolů skutečných politiků a státníků, kteří vidí mnohem dále než na několik miliard v rozpočtu přesunovaných z jedné položky na druhou.

 

V této situaci považujeme za naši neodkladnou povinnost  se s plnou vážností a rozhodností zabývat reparacemi, které nám má Německo zaplatit.  Tím nemyslíme napsat jeden otevřený dopis, ani v předmětné záležitosti jednou interpelovat a pak se téměř bez odezvy v tichosti smířit s tím, co bylo sděleno. To je velmi málo! Jsme přesvědčeni, že musí jít o celý komplex akcí, které budou směřovat k vytčenému cíli. Nadto je velmi pravděpodobné - téměř až jistě, že kampaň za reparace proroste až do vlastní volební kampaně. Jedním z jejich hesel by mělo být: „Volte jen strany a hnutí, které bojují za zaplacení reparací!“ Toto či podobné heslo chceme vytýčit již během nepříliš dlouhé doby v rámci zahájení širší celospolečensky zaměřené akce.

 

Víme, že otázkou reparací se zabývá KSČM i Vy osobně. Proto předpokládáme, že naše vzájemná spolupráce v této záležitosti může přispět k dosažení předmětného cíle. Bude to zřejmě běh na delší trať. Počítejme s tím a připravme se na blízkou dobu, kdy se zaplacení reparací stane - jak doufáme - jedním z dlouhodobých celospolečenských cílů. Je českým národním i státním zájmem, aby nám Německo zaplatilo reparace, které nám dluhuje.

 

Domníváme se, že prvním krokem, který bychom měli učinit každý po své linii, je zjistit kolik miliard nám Německo dluhuje. Zpravidla se udává od 320 do 360 miliard Kč. Obvykle se naše reparační pohledávky vůči Německu vyjadřují  v korunách v hodnotě z roku 1938. V mezinárodních vztazích je však běžné, že celkový dluh se též úročí, Tedy je nutné zjistit, kolik celkově tyto úroky z nezaplacených reparací  činí do roku 2020. Jsme přesvědčeni, že reparace by měly být zatíženy úrokem nejpozději od roku 1990, kdy došlo ke sjednocení Německa a odkdy nám Němci odmítli zaplatit reparace. Měli bychom též dojít k hrubému odhadu celkové reparační částky. Zatím se její výše odhadově pohybuje od 5 bilionů do 10 bilionů korun. Již jen uveřejnění celkové reparační částky bude mít velký motivační ohlas. Jsme připraveni spolupracovat i na úrovni expertní.

 

Děkujeme Vám za vše, co v předmětné záležitosti učiníte.

 

S přáním zdaru společné akci! 

                                                                                                                         

 

 

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., České mírové fórum

 

Příloha: Otevřený dopis A. Babišovi

https://aliancenarodnichsil.cz/zadost-o-vymahani-reparaci-po-nemecku-otevreny-dopis-premierovi/

 

__________________________________________________________________

 

 

 

 

Vážený pan

Mgr. Václav Klaus

poslanec  PS PČR

a předseda politického hnutí Trikolora

 

 

 

V Praze dne 2. 12. 2020

 

Vážený pane předsedo,

 

v nedávných dnech jsme zaslali panu Ing. Andreji Babišovi, předsedovi vlády ČR, otevřený dopis ve věci, která se týká vymáhání reparací, které nám je Spolková republika Německo na základě příslušných norem mezinárodního práva povinna zaplatit. Text tohoto dopisu přikládáme.

 

Nejde o naši první akci takto zaměřenou. Někteří z nás se touto otázkou zabývají již téměř dvacet let. V současnosti, v souvislosti s celkovou těžkou ekonomickou situací, v níž se nacházíme, v souvislosti s hluboce deficitním rozpočtem a zvyšujícím se zadlužením republiky, považujeme  hledání a nalézání dalších finančních zdrojů za jeden z prvních úkolů skutečných politiků a státníků, kteří vidí mnohem dále než jen na několik miliard v rozpočtu přesunovaných z jedné položky na druhou.

 

V této situaci považujeme za naši neodkladnou povinnost  se s plnou vážností a rozhodností zabývat reparacemi, které nám má Německo zaplatit.  Tím nemyslíme napsat jeden otevřený dopis, ani v předmětné záležitosti jednou interpelovat a pak se téměř bez odezvy v tichosti smířit s tím, co bylo sděleno. To je velmi málo! Jsme přesvědčeni, že musí jít o celý komplex akcí, které budou směřovat k vytčenému cíli. Nadto je velmi pravděpodobné - téměř až jistě, že kampaň za reparace proroste až do vlastní volební kampaně. Jedním z jejich hesel by mělo být: „Volte jen strany a hnutí, které bojují za zaplacení reparací!“ Toto či podobné heslo chceme vytýčit již během nepříliš dlouhé doby v rámci zahájení širší celospolečensky zaměřené akce.

 

Budeme Vám velmi vděční, když nám sdělíte stanovisko vaší strany k reparacím, které nám má Německo zaplatit. Rozhodnutí vaší strany budeme v plném rozsahu bez dalšího respektovat.

 

Děkujeme Vám za odpověď.

 

S úctou

 

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., České mírové fórum

 

 

Příloha: Otevřený dopis A. Babišovi

https://aliancenarodnichsil.cz/zadost-o-vymahani-reparaci-po-nemecku-otevreny-dopis-premierovi/

 

 

 

 

_____________________________________________________________________

Dopis ministrovi zahraničních věcí ohledně vymáhání německých reparací

Vážený pan

Tomáš Petříček, Ph D,

ministr zahraničních věcí

Černínský palác

Loretánské náměstí  5

118 000 Praha 1 – Hradčany

 

 

V Praze dne 3. prosince  2020

 

Vážený pane ministře,

 

diskuse o reparacích, které nám je Německo povinno zaplatit, probíhaly opakované v minulosti a znovu se otevírají v současnosti. Nevíme, do jaké míry mají mezinárodněprávní základ, a proto se obracíme na Vás s prosbou, zda byste nám  mohl odpovědět na několik otázek, jež se týkají této problematiky.

 

1. Máme podle objektivních mezinárodněprávních kritérií nárok na zaplacení reparací od Německa?

a) Pokud ano, pak v jaké výši?

b) Pokud ne, z jakých důvodů?

 

2. Dlužné částky jsou v mezinárodních vztazích obvykle úročeny

a) Vztahuje se úročení i na reparační částku, pokud ano, v jaké výši?

b) Jestliže se úročení se na reparace nevztahuje, pak z jakého důvodu?

 

3. Hodnota reparacích byla původně vyjádřena v korunách z roku 1938

a) Máme-li nárok na reparace, je jejich hodnota i v současnosti vyjadřována v korunách z roku1938?

b) Nebo jde v současnosti o jinou hodnotovou jednotku, pokud ano, pak jakou?

 

4. Obvykle se v současnosti udává, že máme nárok na reparace zhruba ve výši 5 -10 bilionů korun.     Má Ministerstvo zahraničních věcí ČR o výši reparací jiné údaje, pokud ano, pak v jaké výši se pohybují?

 

5. Má MZV ČR ještě další údaje o reparacích, které je nám Německo povinno zaplatit? Pokud ano, pak jaké?

 

Vážený pane ministře, děkujeme Vám za vše, co v předmětné záležitosti uděláte. Budeme Vám velmi vděčni za brzkou odpověď.

 

S úctou

 

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., předsedkyně Českého mírového fóra

_________________________________________________________

 

Zemřel plukovník Jiří Bureš, předseda Asociace Vojáci proti válce.

S panem plukovníkem jsem v rámci Českého mírového fóra spolupracovala od června roku 2015. Velmi jsem oceňovala jeho znalosti, brilantní analytické myšlení a bystrost a mladistvost jeho ducha. Dožil se 86 let. 

Jako chlapec prožil válku, jejíž hrůza ovlivnila celý jeho život,  a proto se vždy zcela konkrétně a  reálně podílel na tvorbě světové mírové politiky. Působil v  Československé lidové armádě v  úseku vojenské rozvědky. Hrál velmi aktivní roli v rámci Světové rady míru. 

Plukovník Jiří Bureš byl spolupracovníkem Českého mírového fóra a velkým sympatizantem Aliance národních sil. Byl také bezpečnostním expertem KSČM. Hloubku a razanci jeho argumentů oceňovali všichni, kteří se s ním setkali.

Čest jeho památce!    

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., předsedkyně Českého mírového fóra

Praha 10.6.2020

_______________________________________

 The sad message

 Mr. Colonel Jiří Bureš, chairman of the Soldiers Against War Association, died.

I have been cooperating with the Colonel in the Czech Peace Forum since June 2015. I greatly appreciated his knowledge, brilliant analytical thinking and the acumen and youth of his spirit. 

As a boy, he lived through a war, the horrors of which affected his entire life, and therefore he always participated in a very concrete and real way in the creation of world peace policy. He served in the Czechoslovak People's Army in the field of military intelligence. He played a very active role in the World Peace Council.

Mr. Colonel Jiří Bureš was a collaborator of the Czech Peace Forum and a great supporter of the Alliance of National Forces. He was also a security expert of the KSČM. The depth and vigor of his arguments was appreciated by everyone who met him.

Honor his memory!

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., Chairwoman of the Czech Peace Forum

Prague 10.6.2020

_______________________________________________

 

Dopis ČMF / ANS adresovaný velvyslanectví Ruské federace při příležitosti 75. výročí konce II. Světové války

Vážený pane velvyslanče,

 

dovolte nám, Českému mírovému fóru (ČMF) a Alianci národních sil (ANS) vyjádřit Vaším prostřednictvím naši nehynoucí vděčnost za podíl Vašeho národa na osvobození Československé republiky v roce 1945 Rudou armádou.

Zároveň Vás chceme ubezpečit, že naše síly budeme i nadále plně věnovat obraně této památky, proti jejímu znevážení, což samozřejmě implikuje  boj proti narůstající bagatelizaci fašismu. Rovněž se ostře stavíme proti jakémukoliv selektivnímu přístupu jak k jeho obětem, tak i k vítězům války. Jedni jsou připomínaní, druzí mají být odsouzeni k zapomnění, ba co hůř: současný trend severoatlantických stratégů usiluje o vymazání historické paměti ohledně rozhodující role SSSR při porážce hitlerovského nacismu.

Zároveň hrozí jeho zlehčování. Kromě krátkodobých politických cílů je evidentně zaměřeno na mladou generaci, která hrůzu nacistického šílenství nezažila a pro kterou má válka podobu videových her. Připočteme-li k tomu klesající úroveň obecného vzdělání, sílící mediální indoktrinaci a skandální politická gesta, ve kterých si kupříkladu parlamenty nárokují modelovat dějiny, jak to kromě jiných minulý rok předvedl tzv. Evropský parlament, potom je namístě starost o budoucnost našeho kontinentu i světa. Praktické důsledky této politiky se ukázaly na kyjevském Majdanu, kde byl v režii USA a EU vzkříšen duch Stepana Bandery.

My, občané bývalého Československa, jsme již jednou zažili rozdělení účastníků československého odboje na „dobré“ a „špatné“, i tehdy, ve vypjatých 50. letech, byla ve hře ideologie a politické cíle. Jenže bylo krátce po válce a na rozdíl od dneška lidé věděli své.

Z této naší historické zkušenosti a z příkazu mravního imperativu zaujímají ČMF a ANS tuto pozici: všichni, kteří bojovali, nasazovali své životy a ztratili své životy za záchranu národní existence a obnovu naší republiky, všichni Čechoslováci a příslušníci jiných národů, které bojovaly proti nacistickému barbarství, ti všichni zasluhují respekt, úctu a vděčnost nových generací. Bez jejich obětí by nebylo naší přítomnosti. A hlavní podíl na tom, že Evropa byla zachráněna, Československo vzkříšeno a náš život mohl pokračovat, měly národy Sovětského svazu.

Proto je nám potřebou i ctí, vážený pane velvyslanče / vážená paní velvyslankyně, nejen vašim národům blahopřát k 75. výročí vítězství nad fašismem, ale zároveň co nejostřeji odsoudit nestoudné počínání zodpovědných radních v Praze 6 a Řeporyjích. Ať již tak činí z vlastní iniciativy nebo na popud druhých, jejich lidská i politická pokleslost nezná mezí; je nám z nich stydno. Pohrdáme lidmi, kteří ve své primitivitě nejsou schopni domyslet, jak by asi dnes Praha, Řeporyje a celá česká kotlina vypadala, kdyby německý „Drang nach Osten“ nebyl u Stalingradu, dnešním Volgogradu, zastaven.

Členové, sympatizanti a partneři ČMF a ANS vyvíjí každodenní úsilí bránit těmto pokusům o revizi výsledků II. Světové války. Činili tak i v minulosti od chvíle, kdy tyto snahy dostaly na evropské půdě podobu válečné akce proti suverénnímu státu. Bombardování Jugoslávie armádami NATO v roce 1999 bylo militaristické završení destruktivního přístupu tzv. Západu k (S)FRJ s cílem jejího rozbití, s pomocí ustašovských pohrobků a islámských fundamentalistů. Protestovali jsme jak proti agresi, tak proti násilnému odtržení Kosova od Srbské republiky. I srbský národ nám stál vždy po boku v nejtěžších chvílích a proto i jemu patří náš vděk a solidarita.

Naše poselství patří samozřejmě i národu gruzínskému a těm Ukrajincům, kteří se i dnes hlásí k protifašistické tradici. Vzhledem k politické realitě v jejich zemích ovšem nevidíme možnost smysluplné a otevřené komunikace se zástupci jejich nynějších vlád. Proto tak činíme touto cestou.

Závěrem bychom chtěli citovat jednoho z těch, kteří v domácím československém odboji položili život za životy budoucích. Těm byla určena jeho slova: „Lidé, bděte!“ (Julius Fučík)

 

S úctou a solidárním pozdravem

 

za ČMF:
Petr Schnur, historik a publicista / Jan Příbaň, lékař a publicista / Jan Tesař, historik

 

Za ANS:
Vladimíra Vítová, politolog a publicista / Karel Hais, právník a publicista

 

Dopis byl adresován též velvyslancům těchto zemí: Azerbajdžán, Arménie, Bělorusko, Kazachstán. Kirgistán, Moldávie, Srbsko, Tádžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán 

 

_____________________________________________________________

Dopis představitelům EK s dotazem na jejich zavádějící informace ohledně osvobození koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau Rudou armádou.

Předsedkyně Evropské komise paní Ursula von der Leyen

Předseda Evropské rady pan Charles  Michel

Předseda Evropského parlamentu pan David Maria Sassoli

 

Vážení nejvyšší představitelé Evropské unie,

dovolujeme si obrátit se na Vás s dotazem k Vašemu společnému prohlášení k 75. výročí osvobození nacistického  koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau.

Je zarážející, že jste neupřesnili,  která spojenecká armáda tábor Auschwitz-Birkenau osvobodila. Zajímalo by nás, a nejsme jediní, jaké důvody Vás k této nepřesnosti vedly.

Vzhledem k závažnosti Vašeho prohlášení jsme přesvědčeni, že by bylo patřičné, raději přenechat slovo historikům.

Za Vaši odpověď Vám předem děkujeme.

S úctou

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., předsedkyně Českého mírového fóra, Legerova 22, 120 00 Praha 2

Petr Schnur, M.A., sociální psycholog a publicista, místopředseda Českého mírového fóra, Astrid – Lindgren – Str. 2, D – 30 419 Hannover

Dr. Jan Tesař, C.Sc.,historik, Zikova 30, 628 00 Brno

Jan Příbaň, lékař a publicista, místopředseda Českého mírového fóra, Horní 157, 381 01 Český Krumlov

 

Na vědomí:

Velvyslanectví Ruské federace v České republice

Velvyslanectví Státu Izrael v České republice

Rada pro romskou menšinu v České republice

Zastupitelství Evropské komise v České republice

 

Český Krumlov, březen 2020

______________________________

15. březen 1939 byl to samé jako Bílá hora 1620

15.březen 1939 je tak strašné výročí našich dějin, že se k němu může postavit pouze bělohorská katastrofa. Žádný jiný měsíc v našich dějinách nemá tak strašné výroči, jako právě 15.březen. Proč? Nebyla to jen okupace, jak se to dnes zdůrazňuje jinde, ale byl to počátek systematické genocidy národa.

 

 
Tak si to přesně a pravdivě rozeberme:
 
Za první,
Čechoslováci  protektorátu výnosem Hitlera ztratili všechna práva. Ať to jeho text kroutil, jak chtěl, stali se doslova vězni protektorátu. Stali se štvanou zvěří protektorátu.
 
Za druhé,
veškerou okupační správu protektorátu nevedly české orgány, ale orgány německé, nacistické. Byli to Sicherheitsdienst – nacistická bezpečnostní služba pod Heydrichem, Gestapo pod Goeringem, německé nacistické landráty – okresní úřady. Ty velely všem protektorátním složkám včetně četnictva a vládního vojska!
 
Za třetí,
občané protektorátu mohli být kdykoli zatčeni, uvrženi do koncentračního tábora nebo vězení, nebo zastřeleni. Proč? Protože říšské zákony byly nadřazeny tzv.zákonům protektorátu. Byla dvě stanná práva, kde byly zavražděny tisíce občanů. Řada z nich bez soudu. Popraviště v Kobylisích, na Ruzyni, v Kounicových kolejích, Pod Kaštany a jinde by mohla vyprávět hroznou Golgotu Čechoslováků. Tam začala genocida Čechoslováků a pokračovala v Osvětimi, Mauthausenu, Sachsenhausenu, Dachau, Oranienburgu, Bergen Belsenu, Flossenbirku, Gross Rosenu  – a jak se všechny ty mučírny jmenovaly.
 
Za čtvrté,
občané protektorátu byli vyháněni ze svých domovů ve prospěch nových germánských osídlenců. Jako po Mnichovu bylo vyhnáno v I. vyhnání 250 tisíc Čechoslováků, tak ve II. vyhnání z vnitrozemí – z Neveklovska, Sedlčanska a Berounska v Čechách a z Vyškovska, Svitavska a Drahanské vysočiny na Moravě bylo vyhnáno na 100 tisíc Čechoslováků. Na místo československých občanů přišli takzvaní Volksdeutsche z Litvy, Banátu a Bessarábie, kteří měli sloužit říšským Germánům jako pracovníci na zabraných pozemcích – takzvaných říšských komandanturách. Před osvobozením republiky tito nadlidé Pangermáni provedli rozsáhlá zpustošení země a z ohořelých zbytků domů trčely jen opálené komíny, jako tomu bylo na Neveklovsku, nebo na Drahanské vysočině a jinde.
 
Za páté,
na těchto zločinech proti Čechoslovákům se podíleli ne všichni, ale drtivá většina alias sudetských Němců, vedených zrádci ČSR, v Čechách Henleinem, Frankem, Mayem, Pfitznerem, u nás Czernym, Judexem, Schwalbem, Foltou a tisíci dalšími sudeťáky. Zatímco malá menšina loyálních Němců k ČSR byla zničena a vražděna (Mikulov 900 členů komunistické a soc. dem. Republikanische WEhr), většina půldruha milionu sudětáků, která vyháněla a vraždila Čechoslováky po Mnichovu, pokračovala ve zločinech i v protektorátu. Přiznal to v projevů i vůdce sudeťáků, válečný zločinec Henlein v projevu ve Vídni v roce 1941, který se stal důkazem sudetské zrady na Norimberském soudu a četl jej tam Američan Aldermann. Druhý sudetský válečný zločinec K.H.Frank, vrah Lidic, Ležák, Ploštiny, Prlova, Javoříčka atd., byl vypátrán brněnským generálem justice dr. Ečerem, a byl spravedlivě popraven po osvobození. Dr. Ečer nemá v Brně ani desku ani pomník, jen ulice připomíná jeho jméno. Je to doposud hanba Brna.
 
Za šesté,
dnes se sprostě lže o jakémsi podílu Čechů na holocaustu. Neexistuje větší lež o českém národě! Podíl Čechů na holokaustu je NULA! Internační tábory protektorátu – Lety, Hodonín a záměrně zapomenuté Svatobořice! – byly řízeny nikoli protektorátní správnou, ale Sicherheitsdienstem, Gestapem a landráty! Tzv. čeští četníci byli služebníci pod velením rajchu, ne protektorátu a byli spravedlivě souzeni jako kolaboranti po osvobození. Sprostá lež o udáních v Lidicích byla vyvrácena seriózními historiky – a přesto ji opakovala TV, jež si říká Česká, a dále časopisy jako 100+1  a jiná média. Stojíme za lidickými ženami a odsuzujeme útoky na ně.
 
Vyzývám všechny  vlastence – postavme se proti lžím o jakémsi vymyšleném podílu Čechů na holokaustu. Postavme proti této lži oběti Čechů na popravištích, věznicích a koncentrácích říše! Postavme proti nim odbojáře Kalinu, který zachránil na tisíc židovských dětí. Nebyl jen sir Nicolas Winton, byli i Češi, zachraňující židovské spoluobčany.
 
Dále se postavme lži o nevinných sudeťácích ničených pomstychtivými Čechy po celý odsun. Divoké excesy odsoudil a nechal vyšetřil prezident Beneš a dopadení strújci byli trestáni. Naopak za organizovaný odsun republika dostala uznání Velké Británie a Mezinárodního Červeného kříže.
 
Postavme se konečně lži odpůrce prezidenta Beneše pana Jaksche o vraždění v Pohořelicích. Jaksch již v Londýně po nezdaru svých požadavků proti prezidentu Benešovi vymyslel  a vylhal Pohořelický pochod mrtvých. Existují dodnes pamětníci z české strany, kteří to vyvrátili. Jsou zveřejněny vědecké studie prof. Žampacha a archiváře Kordiovského, dokazující opak.
 
Nesmí se zapomínat ani na masový útěk Němců dávno před odsunem, který sudeťáci započítávají do odsunu. Jak k tomu došlo? Když rajch dostával nakládačku od Rudé armády, zaplavila severní a potom jižní Moravu množina uprchlíků wehrmachtu i německých civilů z Polska a Slezska. Z civilů utíkali především nacisté, strachující se odhalení svých zvěrstev. Wehrmacht zřídil na území Moravy dva velké uprchlické tábory –  Pohořelice a Rájec. Tam je počátek pozdějšího odsunu! Tábory měly bídné hygienické poměry – neměly dostatečné zdroje pitné vody a vypukl tyfus. Právě vetšina odsunutých Němců z Brna nebyla zabita při pochodu, jak lživě tvrdí sudeti a vymyslel Jaksch, ale zesnula na tyfové onemocnění. Stejně tak vypukl tyfus u Němců v Rájci, který se přenesl na Čechy a zahynulo tam několik stovek Čechů, vedle Němců. Taková ale byla fronta, taková byla válka, kterou však Češi nerozpoutali! 
 
Dovolím si připomenout příklad české oběti – osud své vlastní rodiny a příbuzných. Rodina matky byla udána sudetským Němcem Tugemanem, vysokým úředníkem panství Rájec. Pod gestapem zahynul dědeček, strýce odvlekli jako odbojáře do Kouniček a zahynul v Osvětimi, stejně jako další strýc z otcovy strany. Za odboj ON. Třetí strýc byl gilotinován na Pankráci v únoru 45 za odboj KSČ. Čtvrtý strýc vězněn v Breslau za odboj ON, pomoc partyzánům a zbraně. Sudetský Němec uprchl ze zajištění a nikdy nebyl trestán. Z celého panství Rájec, ze stovek nacistů, byl trestán jediný nacista, který zemřel ve vězení. Ostatní uprchli do Bavorska. Nikdy nebyli trestáni. Takových případů byly tisíce.
 
Po převratu r. 89 pan Čalfa zrušil Čs. komisi pro válečné zločiny a archiv komise byl rozkraden. Tak se republika novorežimu zachovala k obětem nacismu.
 
Nakonec připomínám toto – Čechoslováci přinesli na otář obětí nacismu tyto ztráty:
  • 365 tisíc rodin Čechoslováků ztratilo příslušníky v boji proti hitlerismu.
  • 350 tisíc Čechoslováků vyhnáno z domovů při I. a II. vyhnání
  • 700 tisíc Čechoslováků nahnáno do říše na otrocké práce
  • Zavěr je jediný. Čechoslováci byli určeni k vyhlazení a germanizaci. Nikdy se jako národy nepodíleli na holokaustu. Musíme se postavit všem lžím a útokům takzvaných sudeťáků a nepřátel zahraničí. Musíme se postavit i domácí páté koloně zradců. Musí se  to projevit i ve volbách – volit strany obhájců nepubliky, ne příznivců nepřátel státu!!!
 
Musí se postavit všude proti nepřátelům vnějším i domácím. Jako husité: PROTI VŠEM!
 
 
PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, Společnost Ludvíka Svobody Brno
 
_____________________________

Prohlášení ČMF ke konfrontačnímu kurzu USA vůči Iránu

ČMF vyzývá prezidenta a členy vlády České republiky, aby se rázně a otevřeně distancovali od agresivní, militaristické politiky Spojených států vůči Iránu. Vyzýváme reprezentanty českého státu, aby se postavili proti hrozbě další války, jejíž katastrofální důsledky pro celou tamní oblast i Evropu si lze lehce spočítat.

 

Důvodem amerických hrozeb Islámské republice Irán má být podle Washingtonu porušování dohody o iránském atomovém programu z roku 2015 ("Joint Comprehensive Plan of Action" / JCPOA).

 

Americké tvrzení však nebylo potvrzeno Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE), která naopak prohlásila, že Irán závazky plní, a nesdílejí je ani ostatní účastníci tzv. atomového dealu (Rusko, Čína, Německo, Francie, Velká Británie, EU). Spojené státy jsou tedy jedinou ze smluvních stran, která smlouvu jednostranně vypověděla.

 

Důvody amerického postupu lze evidentně hledat někde jinde, stejně jako v jiných případech globálních amerických intervencí pod uměle fabrikovanými záminkami.

 

Zde několik faktorů, které odporují globálním zájmům USA.

 

1. Irán sehrál důležitou roli v boji proti násilné změně režimu v Sýrii organizované a podporované USA, Velkou Británií, Francií, Saudskou Arábií a dalšími zeměmi.

 

2. Irán je důležitou součástí čínského hospodářského projektu tzv. Nové hedvábné stezky.

 

3. Irán je regionálním rivalem Saudské Arábie, blízkovýchodního spojence Spojených států a tzv. transatlantického společenství. Při této příležitosti připomínáme opomíjený fakt, že Saudská Arábie a její spojenci vedou zničující válku v Jemenu.

 

4. Není pochyb o tom, že nemalou roli v postupu USA vůči Iránu hrají zájmy Izraele, který se obává ztráty vlastní vojenské dominance v blízkovýchodní oblasti. V tomto kontextu je nutné vidět i politiku sbližování mezi Tel Avivem a Rijádem.

 

 

ČMF důrazně upozorňuje na fakt, že americké, nyní již americko-britské (připomínáme paralely k válečné propagandě Washingtonu a Londýna proti Iráku v roce 2003) argumenty nejsou ničím jiným než snůškou vágních, subjektivních tvrzení namísto empirických faktů a mají tedy stejnou kvalitu jako ty z nedávné historie: "genocida kosovských Albánců a jejich masové hroby", "Saddámovy chemické zbraně", "vraždění pokojných civilistů Kaddáfím" nebo "Assadovy chemické útoky". Jednou větou: každý z cílových "režimů" spáchal v pravou chvíli přesně ten "zločin", který předtím USA resp. NATO deklarovaly jako "červenou linii".

 

ČMF v souvislosti se stoupajícím napětí v Perském zálivu odkazuje na jiný příklad z nekončící řady amerických válek, na tzv. Tonkinský incident ze srpna 1964. V něm podle americké strany severovietnamské válečné čluny ve výše jmenovaném zálivu (Tonkin) bezdůvodně (!) napadly americký křižník Maddox, čímž byl zdůvodněn přímý vstup USA do války. Tato akce pod falešnou vlajkou měla za úkol legitimovat útok na severní Vietnam, který USA připravovaly již rok předtím. Tato provokace s hrůznými následky je obecně známý fakt, doložený m.j. i americkými prameny.

 

Ačkoliv jsou tyto skutečnosti známé, přesto se nic nemění na dalších a dalších válečných tažení Spojených států, které očividně celý svět považují za jednu velkou americkou střelnici. Diplomacie Washingtonu se od 90. let zredukovala na kombinaci hospodářských sankcí a válečných tažení proti těm zemím, které se odmítají podřídit jeho diktátu.

 

 

 

Vladimíra Vítová

 

Petr Schnur

 

Praha 24. 6. 2019

 

_______________________

PhDr. Ivan Müller, B.A., M.A., Ph.D.

Ivan Müller je první zprava.

Vážení přátelé, 

se zármutkem oznamuji, že zemřel místopředseda ČMF PhDr. Ivan Müller, B.A., M.A., Ph.D., inspirátor činnosti a politického směřování ČMF. 

Pan kolega Ivan Müller byl velmi vzdělaný a laskavý člověk s obrovským smyslem pro jemný humor. Byl nesmírně lidský.

Kromě politické činnosti, kterou považoval za povinnost každého člověka, protože dle jeho slov - je povinností každého z nás, aby se aktivně zabýval společností, ve které žije - byl vynikající vědec (historik). Mimo jiné napsal i knihu Doba a místo vzniku hlaholice, ve které na historických důkazech boří mýty o tom, že Slované před příchodem Cyrila a Metoděje neměli písmo.

Dovolte osobní doušku na závěr. Dr. Müllera jsem poznala při svém studiu na Univerztě Karlově, kde přednášel politickou filosofii poté, co ukončil svoje působení v Německu, v Kanadě a ve Švýcarsku. Z pedagoga se postupně stal mým kolegou - v rámci mezinárodních politických aktivit proti činnosti EU (především ve Francii). Vždy jsem si velmi cenila jeho ohromného vzdělání,  politického rozhledu, humoru a jeho moudrosti. Ivan Müller byl skutečně - do slova a do písmene - velmi vzácný člověk.

S úctou

Vladimíra Vítová

předsedkyně ČMF

Freiburg, Německo, dne 13. 5. 2019

 

Poslední rozhovor - a právě na toto téma -  poskytl dne 6. 5. 2019.

O hlaholici aneb vše je jinak

Křesťanské věrozvěsty Cyrila a Metoděje uctíváme i státním svátkem, o jejich zásluhách ale tradujeme nepravdy. Cyril není autorem písma hlaholice, slovanská slovesná kultura je mnohem starší. S tímto „kacířským“ zjištěním jsem léta narážel, než jej otiskli na Moravě, kde duo misionářů působilo.

Svatí Cyril a Metoděj na obraze Jano Köhlera z roku 1937.Dalších 13 fotografií v galerii

Svatí Cyril a Metoděj na obraze Jano Köhlera z roku 1937. | foto:  Dan Materna, MAFRA

 

Ten příběh známe všichni ze škol. Vzdělaní bratři Cyril (Konstantin) a Metoděj pocházeli z řecké Soluně. V roce 863 přišli na přání knížete Rostislava na Velkou Moravu, aby pokřesťanštili tamní slovanské obyvatelstvo. Tuto událost připomíná svátek stanovený symbolicky na 5. července.

 

Fotogalerie

Svatí Cyril a Metoděj na obraze Jano Köhlera z roku 1937.Petr Odehnal ukazuje prapor spolku Beseda Cyril a Metoděj.

Cyrilometodějské oslavy na Velehradě (5. července 2017).Výstava k 1 150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu je k vidění v...

Zobrazit fotogalerii

 

Letos v únoru tomu bylo 1150 let, co Cyril zemřel v Římě. Přicestoval tam s Metodějem požádat papeže, aby uznal slovanskou liturgii byzantského obřadu a dovolil její používání na Moravě. Papež jejich žádosti vyhověl. Potud vládnoucí výklad sedí.

 

V učebnicích dějepisu se ale také dočteme, že Cyril pro tuto slovanskou liturgii vytvořil i zvláštní písmo, takzvanou hlaholici. Další obvyklé, ale pochybné tvrzení se váže k žákům věrozvěstů, které z Moravy vyhnali po Metodějově smrti v roce 885. Poté prý tito žáci nahradili hlaholici jiným písmem, které nazvali cyrilice na počest jejich velkého mistra.

 

Náhrada se běžně zdůvodňuje tím, že hlaholice byla písmo naprosto nesrozumitelné. Z letmého pohledu vyvolává dojem, že vychází jen z libovůle svého autora. Naproti tomu takzvaná cyrilice měla zřejmě zdroj v řeckém písmu, které se užívalo v Konstantinopoli v 9. století.

 

Selhání slavistiky

Hlaholici jsem s přestávkami zkoumal od roku 1965. Již na počátku bádání ve mně hlodalo podezření, že stávající teorie je nesmysl, že původ hlaholice i cyrilice musíme hledat jinde. Dnes jsem o tom přesvědčen.

 

Úcta k věrozvěstům umlčela test sirén

Omyl ohledně vzniku slovanských písem pramení z lapsu slavistiky, která přejala povrchně a nekriticky tři informace. V Životopise sv. Cyrila a v Životopise sv. Metoděje se praví, že Cyril vytvořil pro Slovany písmo. Totéž tvrzení se nachází i ve spisku mnicha Chrabra.

 

Z těchto povšechných sdělení skočila slavistika k závěru, že Cyril vytvořil hlaholici, protože je nesporně starší než cyrilice. Nikoho nenapadlo, že zmíněná tři svědectví mohou být neúplná, resp. že jim rozumíme jen jednostranně. Nevyplývá z nich totiž, že před Cyrilem žádné slovanské písmo nikde neexistovalo.

 

Hlaholice je adaptace řeckého písma

Všichni, kteří se přede mnou pokoušeli vysvětlit vznik hlaholice, hledali v nejrůznějších cizích abecedách vzory hlaholských písmen. Svedlo je k tomu všeobecné mínění, že hlaholice představuje hromadu písmenek sebraných ze všech možných antických abeced. Tak se například tvrdí, že hlaholské K pochází z hebrejštiny, š z aramejštiny a D z řečtiny.

 

Cyril a Metoděj na výstavu přilákali dva tisíce lidí během jednoho dne

Studium paleografie a mnohaletá práce se středověkými texty mi ale napovídaly něco jiného. Považoval jsem za nejpravděpodobnější, že tvůrce hlaholice nevyzobával v různých abecedách, co by se mu hodilo. Mnohem spíše důsledně vycházel z jednoho písma, které důkladně znal, a sice z řečtiny.

 

Řečtina jako jazyk literatury existuje přibližně dva a půl tisíce let. Během této doby se vyvíjela a to jak po stránce hláskové, mluvnické, tak i grafické. Snažil jsem se tedy odhalit okamžik v historii řečtiny, kdy slovanské písmo hlaholice mohlo být odvozeno. Jediná doba, která přichází v úvahu, je zhruba 3. až 4. století po Kristu.

 

Jinak řečeno: navzdory vžitému názoru vznikla podle mě hlaholice asi pět až šest set let před tím, než Cyril a Metoděj přišli na Moravu!

 

Naznačím alespoň jednu z indicií: řecká Beta je v podstatě přejata do hlaholice se stejnou výslovností jakou má v klasické řečtině. Oproti tomu do cyrilice se začlenila s výslovností v, jak ví každý, kdo se učil rusky. Změna výslovnosti Bety z „b“ do „v“ se odehrála někdy ve 3. či 4. století. Hlaholice tudíž musela vzniknout před touto dobou a cyrilice po ní.

 

Kolébkou hlaholice je Druhý Řím

Když jsem určil přibližnou dobu vzniku hlaholice, zbývalo vypátrat místo jejího zrodu. Jedinou oblastí, která přichází v úvahu, je Slovinsko, přesněji území, kde jsou města Aquileia a Grado. Ty v rané době osídlovalo obyvatelstvo slovanské řeči, poitalštění triumfovalo až mnohem později.

 

Věrozvěstové jsou státním svátkem

Aquileia leží poblíž Terstského zálivu. Založili ji Římané jako vojenskou základnu, do níž nastěhovali tři legie. Kolem změny letopočtu byla asi 9. či 10. největším městem římské říše a pyšnila se honosným přízviskem Druhý Řím.

 

Podle legendy vznikla v Aquilei křesťanská obec již v 1. století po Kristu a město se brzy stalo důležitým křesťanským centrem. Dokonce ho uznali za patriarchát, což byl tehdy – před ustavením papežství – nejvyšší církevní úřad.

 

Z Aquilei působila misie, jejíž stopy nacházíme v Rakousku, jižním Německu i v chorvatské Dalmácii. Osobně se domnívám, že misie z Aquilei došla až do města Cherson nedaleko Černého moře.

 

Od poloviny 4. století vzniká asi osm kilometrů na jih od Aquileie město s velikou katedrálou, která má sloužit jako záložní svatostánek v případě ohrožení ze strany takzvaných barbarů. Toto město, které ční z ostrova laguny podobně jako pozdější Benátky, se nazývá italsky Grado a slovinsky Grad, což neznamená nic jiného než Hrad.

 

Výjimečnost Slovanů na jevišti dějin

Sečteno, podtrženo: Cyril není zakladatelem slovanského písemnictví, ale jeho velkým obnovitelem. On, Metoděj a jejich žáci přepisovali starší hlaholsky psané texty do cyrilice.

 

Velehrad při oslavě věrozvěstů nabízí duchovní akce i fotbal s Panenkou

Metoděj podle své legendy pořídil překlad Starého zákona (kromě knih Makabejských) asi jen za půl roku. Tomuto výkonu se nechce věřit, byť mu prý pomáhali dva rychlopisci.

 

Domnívám se, že Metoděj Starý zákon nepřekládal, ale pouze editoval. A oni rychlopisci Starý zákon transliterovali z hlaholice do cyrilice. Proto je pravděpodobné, že slovanská literatura z doby před-Cyrilovské se může nacházet jak v textech psaných cyrilicí, tak i v textech psaných hlaholicí.

 

Z mých poznatků vyplývá, že slovanská slovesná kultura je daleko starší než se traduje. Její kořeny sahají do pozdní antiky, do doby příchodu a růstu křesťanství. Slované jako jediný kmen, od okamžiku, kdy vstupují na jeviště dějin, používají pro bohoslužebné účely své vlastní písmo i vlastní řeč.

 

Málokdo ví, že hlaholice a staroslovanský jazyk se ve čtyřech chorvatských církevních provinciích používaly až do začátku 20. století. Podobně asi mnohé překvapí, že knihy v hlaholici tiskla papežská tiskárna v Římě. Na jediném místě na světě Řím strpěl používání lidového jazyka ve všech liturgických a právních úkonech.

 

Poslední díl mozaiky

Mé novátorské teze zrály dlouho, ale z různých důvodů zůstávaly v příslovečném šuplíku. Poprvé jsem je v ucelené podobě přednesl v září 1995 na slavistické konferenci v Nitře. Reakcí byl hlavně údiv, později se přidala i zdrženlivost, nedůvěra a možná pocit ohrožení. Přepisovat učebnice, natož vlastní díla se nikomu nechce.

 

Apoštolové Cyril a Metoděj míří na obrazovku, na podzim půjdou i do kin

Svůj objev jsem následně rozvinul v knížce Doba a místo vzniku hlaholice. V roce 2015 ji vydalo Moravské zemské muzeum v Brně. Letos k ní přidá anglickou reedici, aby se s mými argumenty mohla popasovat i světová veřejnost.

 

Pozornému čtenáři ale jistě neuniklo, že moje alternativní teorie (zatím) postrádá jasnou odpověď na jednu zbývající otázku: kdo z řečtiny hlaholici odvodil? Koho, když ne Cyrila, máme považovat za jejího tvůrce? Jde o jednu osobnost či spíše skupinu učenců?

 

Soudím nicméně, že tento poslední díl mozaiky je z hlediska celku nejméně důležitým. A asi zůstane navždy tajemstvím. Dostupné prameny totiž mlčí a logické dedukce neukazují cestu o moc spolehlivěji než čiré spekulace. Přesto budu rád, pokud se někdo pokusí rozlousknout i tento oříšek.

 

Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/cesko-recko-historie-krestanstvi-verozvestove-cyril-metodej-hlaholice-komentare-glosy-nazory.A190414_140654_zahranicni_luka

 

PODROBNOSTI O KNIZE JSOU ZDE: 
ZDROJ: http://www.mzm.cz/e-shop/knizni-novinky/doba-a-misto-vzniku-hlaholice/